Archiv pro Článek dne 2010

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání

Zde je archiv článků TÝDNE pro rok 2010, které již byly zveřejněné na hlavní stránce (aby nedocházelo k častému opakování).

Všechny články se vkládají pomocí šablon.



BurjDubaiJI3.jpg

Burdž Chalífa je extrémně vysoký mrakodrap v Dubaji ve Spojených arabských emirátech.

Stavěl se od 21. září 2004 a nyní je nejvyšší stavbou světa ! Slavnostní otevření proběhlo 4. ledna 2010. Konečná výška dosáhla 828 metrů o 162 patrech. Celková podlahová plocha má rozlohu 334 tisíc metrů čtverečních. V celém mrakodrapu se nachází 57 výtahů a 8 eskalátorů.

Budova bude součástí rozsáhlého projektu v hodnotě 20 miliard dolarů, zahrnujícího i několik dalších mrakodrapů, obrovské nákupní středisko a umělé jezero vše obklopující. V únoru 2007 předstihl skelet budovy mrakodrap Sears Tower i World Trade Center jako budovu s největším počtem podlaží na světě. 7. dubna 2008 developerská firma Emaar oznámila, že Burdž Dubaj je s 160 kompletními podlažími a výškou 629 metru nejvyšší stavbou světa. Tyto rekordy však nejsou všeobecně uznávány.

Budovu projektovala známá firma Skidmore, Owings and Merrill, která spolupracovala i na projektech Sears Tower v Chicagu, Freedom Tower v New Yorku, Ťin Mao v Šanghaji a mnoha dalších výškových budov. Členitý tvar budovy má připomínat rozvinutý květ květiny Hymenocallis, která se v Dubaji vyskytuje.

Základová deska má plochu 7000 m2, pod ní se nachází 850 pilířů, širokých až 1,5 m a hlubokých až 50 m, celkově bylo na základy spotřebováno 45 000 m3 betonu. Většina kostry budovy je z betonu, vrchní čtvrtina je ocelová. Vnější obklady mají být z vyztuženého skla, speciálně vybraného do extrémních podmínek (vysoké teploty, písečné bouře, silný vítr ve vrchní části budovy). Na návrhu interiéru spolupracoval módní návrhář Giorgio Armani.

Využití budovy je smíšené. 37 pater má zabírat Armani Hotel (první svého druhu), v 63 patrech má být 700 luxusních bytů, zbytek budovy zabírají kanceláře a technologické prostory. Vyhlídková plošina pro návštěvníky je umístěna ve 124. patře...


89. článek týdne...(do 27. ledna 2010)



MaxVonSydow 20050924.jpg

Max von Sydow (* 10. dubna 1929) je výborný švédský herec, známý zejména pro spolupráci s filmařem Ingmarem Bergmanem. Byl nominován na Oscara, EmmyZlatý glóbus.

Von Sydow se narodil do bohaté rodiny. Jeho dětství je zahaleno tajemstvím, kromě toho, že byl zjevně plachý a tichý jedináček. Ve škole založil s několika kamarády amatérskou divadelní společnost, kde začal svou hereckou kariéru. Absolvoval základní vojenskou službu předtím než šel studovat na Královské dramatické divadlo ("Dramaten") ve Stockholmu (v letech 1948 až 1951). Během toho co pobýval v Dramaten, měl svůj první filmový debut ve filmu Alf Sjöberga Jen matka (Bara en mor, 1949), a Slečna Julie (Fröken Julie, 1951), filmovou verzi slavného švédského dramatika Augusta Strindberga.

V roce 1955 se von Sydow přestěhoval do Malmö, kde potkal svého učitele Ingmara Bergmana. Jeho první práce s Bergmanem byla v Městském divadle Malmö . Von Sydow později spolupracoval s Bergmanem na filmech jako Sedmá pečeť (Det sjunde inseglet, 1957), Lesní jahody (1957) a Pramen panny (1960). V těchto filmech se naplno projevilo von Sydowovo herectví, které ukázalo, že má obrovský talent, který pokračoval v 53-leté kariéře. Von Sydow začal dominovat jak na plátně, tak v divadle, stal se z něj idol mezinárodního uměleckého filmu. Kritikové si ho všimli již na počátku a proto také v roce 1954 obdržel cenu Královské kulturní nadace. Pracoval hodně v divadle i ve filmu ve Skandinávii a odolával zvyšujícímu se zájmu ze Spojených státu, aby šel pracovat do Hollywoodu. Poté co byl viděn v Bergmanově filmu oceněném Oscarem, padla volba na výběr na hlavní roli ve filmu Dr. No. Von Sydow konečně poté odešel do Ameriky...


90. článek týdne...(do 8. února 2010)



Falco 4.jpg

Falco (* 19. února 1957, † 6. února 1998) byl jeden z největších rakouských umělců hudební scény 80. a 90. let 20. století, který jako vůbec první německy zpívající zpěvák dosáhl prvního místa v US-Billboard-Charts ! Během jeho života bylo prodáno přibližně 60 milionů nosičů s jeho nahrávkami.

V roce 1977 odjel do západního Berlína na zkušenou a aby zde následoval svůj vzor Davida Bowieho. Zůstal tam přes rok a hrál tam v různých rockových kapelách. Tehdy se také přejmenoval na Falco. Bylo to na počest východoněmeckého skokana na lyžích Falka Weisspfloga, jehož viděl v pořadu turné čtyř můstků.

Jeho prvním krokem k úspěchu byla píseň Ganz Wien v anglické verzi That Scene, k níž složil text i hudbu. Byla to satira na narkomanii. Tato píseň byla zpočátku hrána jako znělka na koncertech Drahdiwaberl, ale již v roce 1980 se stala hitem. Falco tak přilákal pozornost Markuse Spiegela, tehdejšího ředitele vydavatelství GIG Records, který s ním podepsal smlouvu jako se sólistou a představil jej skladateli Robertu Pongerovi. Spolupráce Falca s Robertem Pongerem měla nejprve úspěch se singlem Der Kommissar, který se stal hitem Neue Deutsche Welle a v nákladu 7 milionů exemplářů obletěl svět.

Dalším velkým úspěchem bylo v roce 1982 Falcovo první album Einzelhaft, které udělalo z 25-letého umělce mezinárodní hvězdu a milionáře. Bohužel pro tak příliš citlivého umělce, jakým byl Falco, znamenal tak náhlý úspěch především stres a obavy, že se mu znovu nepodaří dosáhnout vytčeného cíle a on rychle upadne v zapomnění. V té době začaly jeho první problémy s alkoholem.

Obavy se potvrdily při vydání dalšího alba Junge Römer – v porovnání s předchozím bylo zdaleka ne tak úspěšné přesto, že je obecně považováno za kultovní. Toto album, jehož producentem byl rovněž Robert Ponger, bylo vydáno v roce 1984 a v Německu se prodalo 120 000 nosičů. V Rakousku však Falco dostal Goldene Platte za počet prodaných nosičů...


91. článek týdne...(do 15. února 2010)



Maxim wczesny.jpg

Velká hra je strategický konflikt mezi Britským impériem a Ruským impériem, později mezi Britským impériem a sovětským Ruskem. Velká hra probíhala ve Střední Asii v 19. století a v první polovině 20. století.

Klasické období Velké hry počíná přibližně rokem 1813 a končí rokem 1907, kdy byla podepsána anglo-ruská smlouva, upravující vzájemné vztahy v Afghánistánu. Po bolševické revoluci v Rusku v roce 1917 následovala druhá, méně intenzivní fáze Velké hry.

V 19. století územní expanze Ruského impéria ve Střední Asii přiblížila hranice obou impérií. Britské impérium se začalo obávat o svou dominanci na Indickém subkontinentu. Začala nepřátelská hra výzkumných výprav, špionáže a diplomacie.

Jedním z aktů klasické fáze Velké hry byla i Britská invaze do Tibetu v letech 19031904. Stejně jako v případě obou anglo-afghánských válek, i v tomto případě byla hlavním důvodem britské invaze obava, aby Ruské impérium nezískalo vliv v jednom z nárazníkových států obklopujících Britskou Indii. Na rozdíl od obou anglo-afghánských válek byla Britská invaze do Tibetu vojensky úspěšná. Britové vyhráli díky svému nesrovnatelně modernějšímu vyzbrojení (zejména kulometům „Maxim“) všechna vojenská střetnutí, ke kterým v průběhu invaze došlo. Tibeťané však bojovali sami, bez jakékoli vojenské podpory tehdy již velmi oslabeného Čínského impéria, jehož byl Tibet součástí a neobdrželi ani žádnou jinou vojenskou podporu.

Klasická fáze Velké hry skončila anglo-ruskou smlouvou z roku 1907. Ruské impérium souhlasilo s tím, že zahraniční politika Afghánistánu podléhá výlučné kontrole Britského impéria a tím, že veškeré politické vztahy Ruského impéria s Afghánistánem budou probíhat přes Britské impérium. Tento souhlas vyslovili Rusové s výhradou, že Britové zaručí existenci stávajícího režimu v Afghánistánu. Britské impérium se zavázalo udržovat stávající rusko-afghánské hranice a aktivně zamezit Afghánistánu v jejich narušování.

Po druhé světové válce zaniklo i Britské impérium jako silný hráč globálního významu. Strategický konflikt mezi Spojenými státy a Sovětským svazem o Střední Asii v rámci Studené války, stejně jako následný, stále probíhající, konflikt o Střední Asii mezi USA, Ruskou federací, Čínou a dalšími státy – se občas nazývá Nová Velká hra...


92. článek týdne...(do 27. února 2010)



Martina Sablikova 2010.jpg

Martina Sáblíková (* 27. května 1987) je vynikající česká rychlobruslařka.

Martina Sáblíková se sportu věnuje od dětství. Nejdříve hrála basketbal v klubu BK Žďár nad Sázavou [1], od roku 1998 se začala věnovat rychlobruslení. Tehdy se trenér Petr Novák dohodl s několika rodiči na založení vlastního Bruslařského klubu Žďár. Jeho svěřenkyní se stala i tehdy 11–letá Sáblíková, jejíž matka Eva spravovala pro Novákovu manželku učetnictví. Martina začala s dalšími dětmi trénovat, jak v zimě na ledě na přírodní dráze ve Svratce, tak i v létě na kole a na kolečkových bruslích. Pomohly také netradiční Novákovy metody, například speciální prkno, na němž Martina se svým mladším bratrem Milanem trénovala doma v bytě (klouzání z jedné strany k druhé).

Od svých 14 let jezdí ve Světovém poháru (SP), v roce 2004 se poprvé kvalifikovala do elitní skupiny SP. V únoru 2006 se poprvé zúčastnila zimních olympijských her (ZOH), při jejich zahájení byla českou vlajkonoškou. O měsíc později získala stříbrnou medaili na mistrovství světa juniorů.

Od sezóny 2006/2007 se pravidelně umisťuje na předních místech Světového poháru, získala mnoho medailí na mistrovstvích Evropy i světa. V letech 2007 a 2009 se stala Sportovkyní roku České republiky. Kromě toho je držitelkou několika světových juniorských a seniorských rekordů.

Martina je proto nejúspěšnějším závodníkem v české rychlobruslařské historii. V únoru 2010 vybojovala dvě zlaté a jednu bronzovou medaili na ZOH ve Vancouveru !!


93. článek týdne...(do 8. března 2010)



ILendl.jpg

Ivan Lendl (* 7. března 1960) je bývalým světovým hráčem číslo 1 profesionálního tenisu. Byl jedním z nejdominantnějších tenistů v 80. letech 20. století a pobýval na špici světového tenisového žebříčku až do začátku 90. let. Tennis magazine ho vyhlásil jedním z deseti nejúspěšnějších tenistů od roku 1966 a zdůraznil jeho důležitost, jeho profesionální přístup který ovlivnil tenisovou historii a plejádu hráčů kteří přišli po něm.

Svou úspěšnou profesionální dráhu začal v socialistickém Československu. V roce 1980 pomohl k vítězství ČSSR v Davis Cupu. V roce 1986 emigroval do USA a o 6 let později se stal americkým občanem. Lendl vyhrál osm grandslamových titulů ve dvouhře během své kariéry. Probojoval se celkem do 19 grandslamových finále což je dosud rekord mezi muži. Dosáhl alespoň jednoho grandslamového finále během 11 let v řadě, rovněž rekord všech dob který byl později vyrovnán Petem Samprasem. Jediný grandslam, který nezískal je Wimbledon. Ze čtrnácti účástí se probojoval dvakrát do finále a pětkrát do semifinále.

Lendlova hra spoléhala zejména na sílu, fyzickou kondici a tlak ze základní čáry, což předznamenalo moderní éru silového tenisu. Jeho neúprosný celodvorcový styl hry brzo poté převzal dominanci nad světovým tenisem...


94. článek týdne...(do 15. března 2010)



Raate road.jpg

Zimní válka bylo důležité vojenské střetnutí mezi Finskem a Sovětským svazem v zimě na přelomu let 1939 a 1940. Boje zahájilo přepadení Finska Rudou armádou, k němuž došlo bez vyhlášení války 30. listopadu, a ukončila Moskevská mírová smlouva, podepsaná v Moskvě v noci z 12. na 13. března.

Finsko ve válce ztratilo cca 10 % svého území, na němž se nacházelo na 30 % jeho průmyslových kapacit a 12 % obyvatelstva a utrpělo závažné hospodářské i lidské ztráty. Dokázalo však udržet svoji samostatnost a posílit svoji mezinárodní prestiž. Pro Sovětský svaz představoval výsledek velmi problematické vítězství zatížené těžkými materiálními i lidskými ztrátami a kolosální propagandistickou katastrofou. Byl vyloučen ze Společnosti národů, která označila jeho útok za nevyprovokovanou agresi, dostal se do politické izolace a do té doby solidní pověst jeho ozbrojených sil se ocitla v troskách.

Zimní válka měla zásadní vliv na průběh celé druhé světové války v několika rovinách.

V první řadě zpochybnila nedotknutelnost neutrality Skandinávských zemí ze strany Západních spojenců, což Adolfa Hitlera krátce po jejím skončení vyprovokovalo k narychlo připravené invazi do Norska, kterou původně neplánoval, aby ochránil svůj obchod se Švédskem, bez jehož dodávek železné rudy se německý válečný průmysl nemohl obejít. Německá okupace Norska měla pak mimo jiné za následek, že Finsko bylo geograficky sevřeno mezi Osou a SSSR a ztratilo geografický kontakt se Západními spojenci.

V druhé řadě zimní válka přesvědčila Hitlera, že Rudá armáda nebude schopna efektivně vzdorovat německému útoku. Zde se ale skrýval zárodek nebezpečného Hitlerova omylu, neboť špatné výkony Rudé armády vedly k rozsáhlým reformám a personálním výměnám v řadách sovětských ozbrojených sil, v důsledku čehož jejich bojeschopnost do německého útoku výrazně vzrostla a v roce 1941 byly na boj v zimě připraveny mnohem lépe, než Wehrmacht.

Zimní válka následovaná dále se stupňujícím tlakem SSSR nepochybně posílila ochotu Finů k participaci na blížícím se německo-sovětském konfliktu (pokračovací válka).


95. článek týdne...(do 2. dubna 2010)



Late model Ford Model T.jpg

Ford Model T byl automobil vyráběný geniálním Henry Fordem od roku 1908 do roku 1927. Rok 1908 se díky němu stal historickým milníkem, počátkem široké popularity automobilu v USA, první masově motorizované zemi světa. Model T je všeobecně pokládán za první cenově dostupný vůz, který „postavil Ameriku na kola,“ a to díky Fordovým inovacím, jako byla výroba na montážní lince namísto individuální ruční výroby nebo myšlenka platit zaměstnancům mzdu úměrnou ceně vozu. První sériový vůz Modelu T byl postaven 27. září 1908 v továrně Piquette Plant v Detroitu.

Od založení automobilky v roce 1903 do příchodu Modelu T Ford vyráběl nebo navrhl několik modelů automobilů. Řada začala Modelem A, nebylo zde však 19 vyráběných modelů (od A do T), některé totiž zůstaly jen prototypem. Bezprostředně před Modelem T se vyráběl Ford model S, vylepšená verze do té doby nejúspěšnějšího Fordu – Modelu N.

Oproti očekávání nenásledoval Model U, ale Ford Model A. Společnost veřejně prohlásila, že nové auto je o tolik lepší než staré, že Henry Ford chtěl začít znovu od písmene A.

Model T byl prvním automobilem, které se vyrábělo na různých místech světa současně. První Modely T mimo ameriku začaly sjíždět z pásů ve Velké Británii (v roce 1914), následovala výroba v Německu a různých jihoamerických zemích, včetně Argentiny a Brazílie.

V roce 1999 byl Ford Model T vyhlášen Automobilem století a v roce 2000 byl motor Fordu Model T zařazen mezi 10 nejlepších motorů století...


96. článek dne...(do 4. dubna 2010)



Aishwarya Rai Cannes.jpg

Aishwarya Rai je oceněními ovenčená indická herečka a slavná modelka, která v roce 1994 vyhrála prestižní titul Miss World.

Rai začala s modelingem během studia architektury, aby si něco vydělala. V roce 1994 na soutěži Miss India kontroverzně obsadila druhé místo za Sushmitou Sen a šla na Miss World. Ještě v tom samém roce získala titul a navíc cenu Miss Photogenic. Po uplynutí jednoho roku kralování v pozici nejkrásnější ženy světa začala pracovat jako profesionální modelka v reklamě a v indických módních časopisech. Později se prosadila v indickém filmovém průmyslu.

V současnosti se považuje za jednu z nejpopulárnějších a nejznámnějších indických hereček na světě. Kromě toho patří ve své zemi k jedním z nejlépe placených umělcům.

Do Bollywoodu vstoupila snímkem Aur Pyaar Ho Gaya, nebyl to však žádný kasovní trhák a nepřinesl očekávané zisky. Přesto její třetí projekt, opět tamilský film Jeans (1998) od Shankara získal uznání nejen u kritiků, ale i diváků, což znamenalo jasný komerční úspěch. Film jí také vynesl ocenění na Filmfare pro Nejlepší Herečku Jihu. Aishwarya se potom objevila v dalších bollywoodských filmech, z nichž některé byli velkými trháky, zejména Hum Dil De Chuke Sanam (1999) a Taal (1999). Její role v prvním z nich byla dokonce, podle kritiků, jedním z nejlepších výkonů v kariéře.

Rok 2002 byl pro Rai mimořádně úspěšný. Po boku indických super-hvězd Shah Rukh Khan a Madhuri Dixit účinkovala v štědře dotovaném projektu Devdas, který se po uvedení do kin stal jedním z nejziskovějších titulů sezóny, diváckým úspěchem a vynesl herečce další z početných ocenění na Filmfare, tentokrát za nejlepší herečku v hlavní roli. Film kromě toho zaujal pozornost i odborné veřejnosti do takové míry, že získal speciální cenu na významném Filmovém festivalu v Cannes. Díky tomuto snímku si západní režiséři navíc všimli talentu mladé Indky a nabídli jí účinkování v několika hollywoodskych projektech. Od toho okamžiku hrála ve více jak čtyřiceti filmech hindské, tamilské, bengálské a anglické produkce....


97. článek dne...(do 6. dubna 2010)



Lockheed SR-71 Blackbird.jpg

Lockheed SR-71 Blackbird, neoficiálně známý jako Blackbird, byl naprosto unikátní americký stategický průzkumný letoun, určený pro velké výšky a obrovské rychlosti.

Jeho konstrukce byla přizpůsobena pro lety ve výšce až 25 km a rychlostem okolo 3 000 km/h, použito bylo hlavně titanu. Letoun tak odolával teplotám až 300 °C. Křídlo mělo delta profil a bylo navrženo co nejštíhlejší, jak na trupu, tak i na křídle jsou dilatační spáry, které umožní natažení letounu až o 0,1 m. Vpředu ve vyměnitelném krytu letounu a podél trupu v kontejnerech se nacházejí infračervená, optická i elektronická čidla a senzory. U letounu také byla poprvé využita technologie stealth, díky které se letoun stal těžko rozpoznatelným (odrazová plocha se rovná velikosti sportovního letadla).

Blackbird je, mimo jiné, letadlem komiksových superhrdinů X-Men.

Blackbird je respektovaným držitelem mnoha rekordů. V roce 1965 dosáhl rychlosti 3 331,51 km/h a ustáleného letu ve výšce 24 462 m. Jiný Blackbird zase urazil 3 869 km za 68 minut, takže jeho průměrná rychlost byla přibližně 3 400 km/h. Přes obrovskou snahu vojenských protivníků nebyl žádný SR-71 nikdy sestřelen...


98. článek dne...(do 8. dubna 2010)



MiG-31 Foxhound.jpg

MiG-31 je moderní ruské dvoumístné, nadzvukové stíhací letadlo vytvořené pro získání a udržení nadvlády ve vzduchu. Ačkoliv MiG-31 nemůže nabídnout vynikající obratnost ani stoupavost MiGu-29, jeho modernizovaná verze MiG-31M je považována za jedno z absolutně nejlepších stíhacích letadel na světě.

MiG-31 byl vyvinutý počátkem 70. let 20. století konstrukčním týmem OKB Mikojana a Gurjeviče. Postupně se stal výrazným nástupcem úspěšného letounu MiG-25 v době, kdy hlavní soupeř – Spojené státy americké zavedl do služby výkonný strategický bombardér B-1 Lancer, který byl optimalizován vypouštění řízených střel s plochou dráhou letu.

MiG-31M je těžký, dvoumístný, dvoumotorový hornoplošník celokovové konstrukce s výrazným zastoupením hliníkových a titanových slitin. Osádku tvoří pilot a operátor. Oba jsou tandemově za sebou v hermeticky uzavřených kabinách a sedí na vystřelovacích sedadlech. Konstrukce draku na první pohled přípomíná letoun MiG-25, ale při detailnějším pohledu je jasné, že byla kompletně předělána. Z původních 80 procent ocelových prvků bylo do MiGu-31 použito pouze 50 procent oceli, 33 procent speciálních hliníkových slitin a 16 procent speciálních titanových komponentů. Trup je v přední části oválný. Za sekcí s oběma pilotními kabinami přechází do širokých bočních krabicových nasávacích otvorů. V zadní části jsou výtokové trysky, které mají na bocích nainstalovaný plovoucí stabilizátor. Stabilizátory se přitom mohou vychylovat souhlasně i diferencovaně. Nad výtokovými tryskami jsou umístěny dvě svislé ocasní plochy (SOP).

Hlavní křídla mají relativně malé rozpětí 13,464 m a celkovou nosnou plochu – 61,6 m2. Na každé straně jsou vztlakové klapky o délce 2,68 m a na koncích křídel jsou odtokové hrany tvořeny balančními křidélky. U kořene křídla je umístěn velký vírový přechod. Na spodní straně nosných ploch jsou celkem čtyři úchytné body pro zbraňové pylony. Konce křídel jsou u MiGu-31M přizpůsobeny pro rychlou montáž aerodynamických vřeten. V těchto vřetenech je umístěna další důležitá elektronika, především pasivní obranné systémy.


99. článek dne...(do 10. dubna 2010)



Venus globe.jpg

Venuše je druhá planeta od Slunce ve sluneční soustavě. Je pojmenovaná po římské bohyni lásky a krásy Venuši. Jedná se o jedinou planetu sluneční soustavy, která je pojmenována po ženě. Venuše je terestrická planeta, co do velikosti a hrubé skladby velmi podobná Zemi; někdy se proto nazývá „sesterskou planetou“ Země. Eliptická oběžná dráha Venuše má ze všech planet nejmenší výstřednost, pouze 0,007. Okolo Slunce oběhne jednou za 224,7 pozemského dne. Protože je Venuše ke Slunci blíže než Země, její úhlová vzdálenost od Slunce nemůže překročit určitou mez (největší elongace je 47,8°) a lze ji ze Země vidět jen před svítáním nebo po soumraku. Proto je Venuše někdy označována jako „Jitřenka“ či „Večernice“ a pokud se objeví, jde o zdaleka nejsilnější téměř bodový zdroj světla na obloze. Její magnituda může dosáhnout hodnoty −4,6. Na obloze je tedy po Slunci a Měsíci nejjasnějším zdrojem. Výjimečně lze Venuši pouhým okem spatřit i ve dne.

Venuše je zcela zakryta vrstvou husté oblačnosti, která nedovoluje spatřit její povrch v oblasti viditelného světla. To vyvolalo velkou řadu spekulací o jejím povrchu, které přetrvávaly až do 20. století, kdy byl její povrch prozkoumán pomocí přistávacích modulů a radarového mapování povrchu. Venuše má nejhustší atmosféru ze všech terestrických planet, která je tvořena převážně z oxidu uhličitého. Pro absenci uhlíkového cyklu ve formě navázání do hornin či na biomasu z atmosféry docházelo k jeho enormnímu nárůstu až do současné podoby. Vznikl tak silný skleníkový jev, který ohřál planetu na teploty znemožňující výskyt kapalné vody na jejím povrchu a učinil z Venuše suchý a prašný svět. Existují teorie, že Venuše měla dříve podobně jako Země oceány kapalné vody. Voda se vlivem narůstající teploty vypařila a následně se pro absenci magnetického pole vodní molekuly střetly s částicemi slunečního větru, což vedlo k jejich rozpadu na kyslík a vodík a k úniku volných částic z atmosféry. V současnosti dosahuje tlak na povrchu Venuše přibližně 92 násobku tlaku na Zemi.


100. článek dne...(do 14. dubna 2010)



ATI Graphics Xpression Mach 64 VLB1.jpg

VESA Local Bus (často VL-Bus nebo VLB) byla sběrnice navržena sdružením VESA v roce 1992 jako dočasný rychlejší doplněk příliš pomalé sběrnice ISA. Zatímco sběrnice ISA byla určena pro prakticky libovolné zařízení, sběrnice VESA Local Bus byla optimalizována hlavně pro rychlé grafické karty, řadiče rychlých pevných disků a síťové karty. Tato sběrnice byla používána pouze na osobních počítačích typu PC. S podporou jiných výpočetních systémů se nepočítalo.

Největšího rozšíření dosáhla VL-Bus sběrnice ve zlaté době procesoru Intel 80486 (1992-1995), která byla typická masivním nástupem nových rychlých grafických karet a velkých pevných disků (na tehdejší dobu). Je nutné ovšem upozornit, že tato sběrnice dokázala velmi dobře spolupracovat i se staršími procesory Intel 386DX a AMD Am386DX. Mnohokrát popisovaná závislost na procesorech typu Intel 80486 byla z velké části pouze marketingovým tahem.

Postavení VL-Busu však začalo postupně slábnout, když byl 22. března 1993 představen nový významný procesor 5. generace – Pentium, který začala mateřská firma Intel rychle a masivně svazovat s novou sběrnicí PCI. Přesto se ještě často používala na základních deskách s konkurenčním procesorem NexGen Nx586.

Nejvyšší výkon nabízí VL-Bus sběrnice tzv. burst (souvislém) režimu. Jednalo se o speciální režim, ve kterém se přenesla vždy jedna adresa a po ní čtyři datová slova. Díky tomu bylo možné jednoduše a rychle přenést 2x32 bitů pouze v pěti sběrnicových cyklech oproti klasickým osmi cyklům nutným pro přenos čtyř dvojic adresa / data.

Návrh VL-Bus je velice jednoduchý a levný. Přebírá signály z procesoru třídy 486, které přenáší na kontakty konektoru karty. Výsledný návrh díky tomu nepotřebuje k fungování přídavné čipové sady či jiné čipové zařízení. Hlavní výhodou sběrnice VESA Local Bus vůči konkurenčním sběrnicím PCI a PCI-Express je v některých případech vyšší přenosová rychlost. Hlavně v počítačích, kde je použit procesor s rychlejší FSB (40 MHz či 50 MHz), třeba AMD Am486.


101. článek dne...(do 16. dubna 2010)



KatynPL-mogily.jpg

Katyňský masakr je označení pro povraždění polských válečných i civilních zajatců vězněných v sovětských koncentračních táborech a táborech pro válečné zajatce, které provedla NKVD v roce 1940. Povražděno bylo přibližně 25 000 mužů – zejména důstojníků a příslušníků inteligence.

Poté, kdy nacistické Německo přepadlo 1. září 1939 Polsko a rozpoutalo tak druhou světovou válku v Evropě, se k jeho útoku v souladu s předchozími dohodami připojil dne 17. září i Sovětský svaz. Ten následně získal kromě území a porobeného obyvatelstva asi 15 000 válečných zajatců důstojnických hodností, k nimž připojil ještě asi 10 000 příslušníků inteligence (většinou rezervistů) zajatých mimo bojové operace. Ti byli vězněni ve zcela nevyhovujících podmínkách v západním Rusku, Bělorusku a na Ukrajině až do roku 1940, kdy vedení SSSR došlo na návrh NKVD k názoru, že není žádoucí, aby se „prominentní váleční zajatci“ obecně nepřátelsky smýšlející vůči SSSR a komunismu vůbec vrátili domů, a nechalo je povraždit.

Hlavní vraždění bylo koncentrováno na třech místech (Katyň, Ostaškov a Starobělsk), kde bylo dohromady zlikvidováno asi 15 000 lidí (důstojníci), na řadě dalších míst však bylo v téže době po menších skupinkách povražděno daších 10 000 (většinou příslušníci inteligence). Další řádově tisíce lidí byly povražděny v roce 1941. Z důvodu neshody, které z těchto zavražděných zahrnout pod pojem Katyňský masakr a které nikoliv, kolísají udávané počty obětí masakru, a to v rozmezí 15 000 – 28 000 lidí.

Po vypuknutí Velké vlastenecké války se polská exilová vláda pokoušela vymoci propuštění svých Sovětským svazem vězněných občanů a vojáků včetně těchto povražděných, o nichž se domnívala, že ještě žijí. Stalin tehdy tvrdil, že ve zmatcích na začátku bojů uprchli a on o nich nic neví. V roce 1943 byly německou armádou u Katyně objeveny první masové hroby, do nichž byli zmasakrovaní zajatci pohřbeni. Německo se pokusilo celou věc propagandisticky využít, Sovětský svaz je na oplátku obvinil, že vraždění je jeho dílo. I v průběhu Norimberského procesu se Sovětský svaz nejprve pokusil svalit vinu za masakr na poražené Německo, to však nebylo reálné, neboť dostupné důkazy byly dost průkazné...


102. článek dne...(do 18. dubna 2010)



Apollo 13-insignia.png

Let Apollo 13 byl sedmým pilotovaným letem programu Apollo. Jeho cílem bylo uskutečnit třetí přistání lidské posádky na povrchu Měsíce, tentokrát v oblasti Fra Mauro. V průběhu letu však došlo k výbuchu jedné z kyslíkových nádrží, který vážně poškodil servisní modul. Následky výbuchu byly velmi vážné. Nejen, že zabránily posádce splnit úkol letu, ale ohrozily životy jejích členů. Řídicí středisko v Houstonu muselo v průběhu následujících čtyř dnů s vynaložením nesmírného úsilí vyvinout nouzové scénáře, díky nimž se podařilo posádku dopravit živou zpět na Zemi. Přestože Apollo 13 nesplnilo zadaný úkol, jeho let se stal legendou.

V čase 55:53 po startu signalizovaly přístroje (zřejmě vlivem rušení při telemetrickém přenosu dat) řídicímu středisku nízký tlak ve vodíkové nádrži. Středisko proto dalo ve snaze aktualizovat údaje o tlaku posádce příkaz zapnout ve všech nádržích ohřívače a promíchávací vrtule. Krátce poté uslyšela posádka výbuch a pocítila nezvyklé vibrace kosmické lodi. V řídicím středisku na 1,8 vteřiny vypadly všechny telemetrické údaje. V kabině se rozsvítily kontrolky indikující nízkou úroveň stejnosměrného napětí na sběrnici B, jednoho ze systémů rozvodu elektrické energie uvnitř lodi. Krátce poté Jack Swigert ohlásil řídicímu středisku: „Ok, Houston, we've had a problem here“. K nehodě došlo 14. dubna 1970 v 03:08:53 UT ve vzdálenosti 321 860 km od Země.

Po několik minut nemohlo řídicí středisko zjistit, co se přesně stalo. Teprve když posádka zjistila, že kyslíková nádrž č. 2 ztratila celý svůj obsah, kyslíková nádrž č. 1 obsah pozvolna ztrácí a když Jim Lovell oznámil: „It looks to me, looking out of the hatch, that we are venting something out into the space“ (Při pohledu průhledem se mi zdá, že nám něco uniká do vesmíru), v řídicím středisku pochopili, že se nejedná o pouhou poruchu měřicích přístrojů, ale že se stalo něco mnohem závažnějšího...


103. článek dne...(do 20. dubna 2010)



Crab Nebula.jpg

Messier 1 (NGC 1952), známý jako Krabí mlhovina, je emisní mlhovina, která se nachází severozápadně od souhvězdí Býka. Na jejím místě se ještě před 7 300 lety nacházela velká hvězda, která měla asi desetkrát větší hmotnost než Slunce. Jasně zářila po dlouhé miliony let, vlivem vyčerpání jaderného paliva se však život této hvězdy uchýlil ke konci. Dostatečně hmotné hvězdy v takovém případě zakončí své aktivní působení obrovskou explozí, jednou z největších, k jakým v současnosti ve vesmíru dochází. Velká část původní hmoty hvězdy je výbuchem supernovy rozmetána do okolí a vytvoří mlhovinu.

Krabí mlhovina je pozůstatkem po výbuchu supernovy, která vzplanula 5. července 1054. Byla pozorovaná hlavně čínskými a arabskými astronomy. Supernova byla viditelná přes 21 dní (i ve dne). Svým jasem překonala i planetu Venuši.

Krabí mlhovina je vzdálena přes 6 500 světelných let (2 kpc) od Země a její průměr je 6 světelných let. Rozměry této mlhoviny jsou 9x14 světelných let a stále se rozpíná rychlostí přes 1 500 km/s. Skládá se převážně z ionizovaných atomů vodíku a hélia, ale i řady těžších prvků například: uhlíku, dusíku, kyslíku, neonu, síry a železa.

Centrální část mlhoviny, je jedním z nejsilnějších zdrojů rádiového, rentgenového a gama záření na celé hvězdné obloze. Její gamma záření má energii přes 30 KeV. Jasnost je naopak velmi malá. Spatřit jí můžeme za velmi jasné noci triedrem nebo malým dalekohledem.

Uprostřed mlhoviny se nachází neutronová hvězda pulsar. Má silné magnetické pole a vysílá rentgenové záření.

Hmotnost pulzaru převyšuje hmotnost našeho Slunce, ale jeho průměr je kolem 30 km. Rotuje 33-krát za sekundu kolem své osy. Bylo však zjištěno, že vlivem magnetických interakcí pulzaru s mlhovinou se doba periody jeho rotace postupně zvyšuje. Energie vyzařovaná tímto pulzarem je 100 000 krát větší než energie vyzařovaná Sluncem !


104. článek dne...(do 22. dubna 2010)



Bardeen.jpg

John Bardeen (* 23. května 1908, † 30. ledna 1991) byl velmi slavný americký fyzik a zatím jediný člověk na světě, který dokázal získat dvě Nobelovy ceny za fyziku !

V roce 1956 získal svou první Nobelovu cenu za objev tranzistoru, spolu s Williamem Bradfordem Shockleyem a Valterem Brattainem. Svou druhou Nobelovu cenu získal v roce 1972 za základní teorii konvenční supravodivosti (nyní nazývanou BCS teorie).

Bardeenův talent pro matematiku se brzy projevil. Bardeen ukončil střední školu v patnácti letech, ač ji mohl ukončit o několik let dříve. V roce 1923 vstoupil na univerzitu ve Wisconsinu, kde v roce 1928 získal bakalářský a magisterský titul elektroinženýra. Bardeen zůstal po studiích nějakou dobu ve Wisconsinu, ale nakonec získal místo v Gulf Research Laboratories, výzkumném oddělení Gulf Oil Company, se sídlem v Pittsburghu. Po třech letech ztratil o tuto práci zájem a byl přijat do doktorského studiu v oboru matematika na Princeton University.

Bardeen studoval matematiku i fyziku jako postgraduální student. Jeho závěrečná práce se týkala fyziky pevných látek a jeho vedoucím byl laureát Nobelovy ceny Eugene Wigner. Titul Ph.D. získal v roce 1936. Během studií na Princetonu zde poznal Jane Maxwellovou, se kterou se před skončením studií oženil.

V říjnu 1945 začal John Bardeen pracovat pro Bellovy laboratoře. Navázal přátelství s Valterem Brattainem. 23. prosince 1947 Bardeen, Brattain, a William Shockley sestrojili první tranzistor na světě, který později spustil globální multimediální revoluci...


105. článek dne...(do 28. dubna 2010)



Litchi chinensis Luc Viatour.jpg

Liči čínské (Litchi chinensis) je ovoce se stejnojmenného stromu. Rod Liči obsahuje jediný druh. Liči je nejznámější ze skupiny rostlin s jedlými plody z čeledi mýdelníkovitých.

Liči je plodem stále zeleného majestátného stromu, který může dorůstat 15 – 20 m a dožít se i přes 200 let. Pro snazší sběr ovoce se však udržuje řezem na výšce okolo 6-10 m. List je poněkud kožovitý, mladé listy mají načervenalou barvu, starší jsou tmavě zelená na svrchní a šedo zelené na spodní straně.

Samosprašné květy jsou směstnány ve velkých květenstvích, mají zelenobílé nebo žlutobílé až nažloutlé květy a drobné tyčinky. Stromy kvetou a rodí na konci větviček, které se při sklizni odlamují. Opylení zajišťuje hmyz, převážně včely. Silné deště a dlouhé mlhy při kvetení pyl poškozují. Ze všech opylených květů se plody nevyvíjejí a některé plody mají zakrslé semeno.

Plody peckovice visící v nápadných shlucích jsou jahodově červené, narůžovělé nebo oranžové, některé mají zelenavý nádech. Jsou oválného, kulatého nebo srdčitého tvaru. Oválné plody mívají v průměru 2,5 cm a na délku 4 cm. Uvnitř je lesklé, tvrdé nepoživatelné semeno velikosti fazole, které je obaleno slonově bílým, narůžovělým nebo namodralým voňavým a šťavnatým skelným míškem, od něhož se semeno snadno oddělí. Právě tato dužnatá vrstva je důvodem, proč se liči pěstuje. Ovoce zraje od července do října, dozraje asi 100 dnů poté, co strom kvetl. Slupka plodu je tenká, pevná, křehká a má bradavičnatý povrch, se zralého plodu ji lze lehce sloupat.

Čerstvé liči udrží barvu a kvalitu max 5 dnů po otrhání, proto se kompotuje nebo suší. Ovoce se kompotuje oloupané, je nakládáno do sladkého nálevu s obsahem kyseliny vinné a kyseliny citrónové. Sušené plody, v Asii velice oblíbené, vydrží asi 1 rok. Také oloupaná liči nakládaná v cukru jsou významným čínským i indickým vývozním artiklem...


106. článek dne...(do 30. dubna 2010)



Caroline Trentini (* 6. července 1987) je mladá brazilská supermodelka, která má italské a německé předky.

Caroline Trentini 2.jpg

Jednoho dne se procházela po ulici ve svém rodném městě, když si jí všiml modelingový agent, ten samý, který se postaral o objevení supermodelky Gisele Bündchen. Caroline měla tehdy jen 13 roků, avšak velmi brzy se přestěhovala do São Paulo, města, které je oblíbenou společnou destinací mladých brazilských modelek. Byla vystrašená ze změny, kterou toto velkoměsto představovalo, protože rodné Panambi mělo “jen“ 40 000 obyvatel. Přes tyto nepříjemné pocity její kariéra postupovala mílovými kroky dopředu, a tak už po roce následovalo další stěhování – tentokrát do New Yorku. Tehdy ješte nemluvila anglicky, ale velmi rychle se naučila. Rozhodující triumf Trentini přišel, když od módního návrháře Marka Jacobse dostala nabídku pracovat na jeho reklamní kampani ve spolupráci se známým fotografem Jurgenem Tellerem.

V roce 2004 jí čekali opravdu zajímavé zkušenosti. Fotograf Steven Klein jí totiž udělal snímky pro Vogue, na kterých je v ledničce bez vrchního oblečení a obklopená masem. Udělala to i navzdory tomu, že je vegetariánka – později pověděla: Ten snímek byl sice velmi hodnotný, ale já sem z něj byla traumatizovaná. Klein jí potom poslal květiny a krásnou pohlednici s gratulací.

Trendový vzhled Caroline Trentini a tvář posetá pihami sa stala obchodní značkou, která zaujímá významné místo na módních přehlídkách a reklamách firem jako Louis Vuitton, Valentino, Versace, Chanel, Christian Dior, L.A.M.B., Baby Phat, Vera Wang, Oscar de la Renta, Ralph Lauren, Calvin Klein, a Dolce & Gabbana. Objevila se na obálkách časopisů ELLE, Harper's Bazaar a Vogue a mnoha dalších.

Momentálně bydlí spolu se svými kolegyněmi, brazilskými modelkami Cintiou Dicker a Brunou Erhardt v New Yorku. Jsou velmi dobré kamarádky a chovají se jako sestry. O New Yorku hovoří "Procestovala jsem už celý svět a toto je město, kde jsem nejraději". Také přiznala, že jejími oblíbenými módními ikonami jsou Kate Moss a Caroline Ribeiro, a že by chtěla pracovat s fotografem Irvingem Pennem. V současnosti je Caroline Trentini tváří Gucci, společně s Freja Beha Erichsen a Hilary Rhoda.


107. článek dne...(do 4. května 2010)



Penelope Cruz.jpg

Penélope Cruz (* 28. dubna 1974) je slavná španělská herečka. Stala se první španělskou herečkou, která byla nominována na Oscara.

Penélope se poprvé stala populární po účinkování ve videoklipu španělské popové skupiny Mecano. Pak se stala moderátorkou pořadu orientovaného na teenagery, objevila se také ve francouzském erotickém seriálu Série Rose.

Jejími prvními filmy byly Šunka, šunka a Belle époque, který získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Prvním anglicky mluveným filmem, ve kterém si Cruz zahrála je Hi-Lo Country v roce 1998. V té době již byla ve Španělsku uznávanou hvězdou. Rok předtím si zahrála ve španělském snímku Otevři oči, v roce 2001 se objevila spolu s Tomem Cruisem v jeho hollywoodském remakeu Vanilkové nebe. V roce 1999 si zahrála v Almódovarově filmu Vše o mé matce, který znamenal průlom v její kariéře. Stejně jako Belle époque získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film.

V roce 2001 si zahrála po boku Johnnyho Deppa ve filmu Kokain a Nicolase Cage v Mandolíně kapitána Corelliho. Následovaly filmy Gothika, francouzský Fanfán Tulipán, Sahara s Matthew McConaugheyem a Sexy Pistols s Penélopinou nejlepší kamarádkou Salmou Hayek. Úspěch u kritiky jí přinesl další Almódovarův film Volver v roce 2006, za který získala cenu na filmovém festivalu v Cannes a byla nominována na několik dalších cen, včetně Oscara.

V roce 2008 ztvárnila roli mentálně nestabilní exmanželky Javiera Bardema ve filmu Woodyho Allena Vicky Cristina Barcelona. Její výkon byl velmi vychvalován a získala za něj Oscara, cenu BAFTA a několik dalších ocenění...


108. článek dne...(do 6. května 2010)



Jaroslav-Janis-bedna3-2008.jpg

Jaroslav Janiš (* 8. července 1983) je český automobilový závodník a druhý český jezdec ve Formuli 1.

Ve dvanácti letech stal českým mistrem ve třídě ICA a v dalších třech letech si domácí titul zopakoval. Pak se vydal stejným směrem jako pár let před ním Tomáš Enge a vstoupil do německého mistrovství formule Ford. Sedmé místo z roku 1999 vylepšil v roce následujícím titulem vicemistra a v zimních měsících na přelomu roku 2001 zazářil v seriálu Formula Palmer Audi Winter Series, když dva závody vyhrál a v konečném pořadí obsadil 3. místo.

V roce 2004 přesedl z formulových vozů do cestovního vozu Německého šampionátu DTM v týmu Sonax Dark Dog AMG Mercedes. Na konci sezóny poprvé usedl do kokpitu zámořské formule ChampCar a po úspěšně zvládnutých testech se zúčastnil závodu v australském Surfers Paradise. Poté absolvoval další dva testy s monopostem s týmem Forsythe Racing, ve kterých patřil mezi nejrychlejší. Stal se tak prvním Čechem v ChampCar sérii.

Sezónu 2006 výborně zahájil v nově vzniklé F3000 International Masters, kde několik závodů vyhrál. Podílel se tak na zisku titulu v hodnocení týmů pro Charouz Racing systém Junior team.

Po havárii v extrémně rychlé a nebezpečné zatáčce Eau Rouge při závodě Le Mans Series 2007 na belgickém okruhu Spa-Francorchamps musel kvůli zranění páteře téměř na rok přerušit aktivní jezdeckou kariéru. V létě 2007 tak tento úspěšný olomoucký pilot opustil týmy Spyker Squadron a Scuderia Ecosse a z nucené pauzy jej vytrhla pouze účast ve dvou závodech A1GP, kdy absolvoval tréninky nováčků při A1GP Taupo (Nový Zéland) a Sydney (Austrálie).

Rok po havárii, na konci září 2008, konečně znovu usedl do závodního vozu při MMČR v Brně a v královské Divizi 4 s přehledem porážel soupeře. Bývalý testovací pilot týmu Jordan vyhrál kvalifikaci Sprintu Divize 4 nad 2 000 ccm a v závodě pak vyhrál třetí místo (na fotografii)...


109. článek dne...(do 8. května 2010)



Edmund Hilllary by Kubik 2004.jpg

Edmund Hillary (* 20. července 1919, † 11. ledna 2008) byl slavný novozélandský horolezec a průzkumník, který jako vůbec první člověk vystoupil na horu Mount Everest. Vrcholku této hory vysoké 8 850 metrů dosáhl 29. května 1953 se šerpou Tenzingem Norgayem.

Edmund až do svých 16 let neviděl hory ani sníh. Tvrdě dřel ve včelařském podniku svého otce a už v 10 letech z něho byl dokonalý včelař. Ale v zimě roku 1935, když byl v šesté třídě, se zúčastnil školního výletu do hor a od té doby takřka nežil pro nic jiného.

V roce 1946 už měl značné zkušenosti a také měl slezené všechny vysoké hory v Novém Zélandu. V tě době také potkal horského průvodce Harryho Ayrese, s kterým po 3 sezony slézal horské vrcholy a který ho mnohému naučil. A v roce 1950, spolu s Georgem Lowem začali pomýšlet na Himaláj.

V roce 1951 se zúčastnil britské výpravy na Mount Everest vedené velezkušeným Ericem Shiptonem. Cílem nebylo dobýt nejvyšší horu světa, ale najít cestu k ní přes Nepál, který čerstvě otevřel hranice. Výprava se nezdařila na 100 %, cesta však nalezena byla.

Jelikož nepálská vláda na rok 1952 udělila povolení na Mount Everest jen švýcarské výpravě, rozhodla se Královská zeměpisná společnost a Klub alpinistů, že vypraví alespoň pokusnou výpravu na získání zkušeností. Výpravu vedl znovu Eric Shipton. Jelikož se Švýcarům pokus o výstup na Mount Everest nezdařil, tak se všechna píle, výstroj a lidé začali připravovat na pokus v roce 1953.

Celá výprava do Indie dorazila v březnu 1953. Po aklimatizačním období se v květnu 1953 dostala až k úbočí Mount Everestu. Po zdlouhavém a velmi namáhavém postupu vzhůru se konečně vydala 1. skupina Charles Evans a Tom Bourdillon na 1. pokus o výstup na vrchol. Bohužel, kvůli špatně fungujícímu kyslíkovému přístroji Charlese Evanse dostali se „jen“ do výšky 8 500 m n. m. Přesto to bylo výš, než kterýkoliv člověk před nimi. Všechno tedy směřovalo k 2. pokusu, kterého se měl zúčastnit právě Ed Hillary a velmi zkušený šerpa Tenzing Norgay, který se zúčastnil i neúspěšné švýcarské výpravy. Pokus začal 28. května postupně se z táboru VIII dostali až do táboru IX, kde přečkali noc. Ráno vyrazili, obtěžkáni kyslíkovými přístroji. Už v 11:30 dosáhli vrcholu. Ed pořídil několik fotografií (mimo jiné i slavnou fotografii Tenzinga držícího cepín s nepálskou a britskou vlajkou). Poté, neztrácejíce drahocenný čas (na vrcholu strávili pouze 15 minut), se vydali zpátky k táboru IX a dál směrem až k táboru VI. Bylo domluveno, že když se pokus zdaří, tak se v táboře VI udělá ze spacích pytlů písmeno T jako TOP, aby hlavní skupina v Západní kotlině v táboře IV věděla, že se pokus zdařil. Ale jelikož bylo větrno a vánice, tak z tohoto nápadu sešlo. Druhý den vyrazili zpátky k táboru IV a poté, spokojeni, domů.


110. článek dne...(do 14. května 2010)



Alfredo James Pacino.jpg

Al Pacino (* 25. května 1940) je slavný filmový herec, který patří k nejvýznamnějším americkým hercům. Jeho celoživotní láskou je divadlo, je velkým fanouškem všech her od Williama Shakespeara.

V roce 1971 režiséra Francise F. Coppolu zaujala jeho role narkomana ve filmu Panika v Needle Parku a nabídl mu roli ve svém novém filmu Kmotr (The Godfather). Právě role Michaela Corleoneho v mafiánské sáze podle románu Maria Puza ho proslavila a otevřela mu dveře k další kariéře. Snímek i jeho pokračování je mnohými filmovými žebřičky řazen mezi nejlepší filmy všech dob. Za tuto roli byl také nominován na Oscara, Zlatý glóbus a cenu BAFTA.

Na počátku 90. let se Al Pacino objevil ve filmu Dick Tracy, za který získal nominaci na Oscara, a završil trilogii o mafiánské rodině ve snímku Kmotr III (The Godfather III). V roce 1991 si zahrál s Michelle Pfeiffer v romantické komedii Frankie a Johnny.

Osudovým rokem pro Al Pacina se stal rok 1992. Nejdříve se objevil po boku hereckých es jako Jack Lemmon a Ed Harris v adaptaci divadelní hry o vypsání soutěže jednou realitní kanceláří Konkurenti (Glengarry Glen Ross) a poté ve filmu Vůně ženy (Scent of a Woman), kde vytvořil postavu slepého plukovníka, který si ke konci svého života znovu začíná uvědomovat krásu života.

V průběhu 90. let se ale Al Pacinovi podařilo natočit více oceňovaných a kvalitních snímků. V roce 1993 to byl film Carlitova cesta (Carlito's Way), kde se opět sešel s Brianem de Palmou a exceloval v roli portorikánského zločince Carlita Briganteho. Další kritikou i diváky velmi pozitivně přijatý film bylo krimi drama z roku 1995, Nelítostný souboj (Heat), kde si opět zahrál s Robertem De Niro. Roku 1997 natočil další výtečné filmy, kde potvrdil své nesporné herecké kvality, a to thriller Ďáblův advokát (The Devil's Advocate), kde stvořil samotného Satana, a krimi drama Krycí jméno Donnie Brasco (Donnie Brasco), které vzniklo na základě skutečných událostí a výpráví příběh o newyorské mafii. O dva roky později byl do kin uveden snímek Vítězové a poražení (Any Given Sunday), kde ztělesnil roli trenéra Tonyho Damata a významný thriller The Insider (7 nominací na Oscara), který pojednává o nekalých praktikách v tabákovém průmyslu.


111. článek dne...(do 16. května 2010)



Paula Abdul (1990).jpg

Paula Abdul (* 19. června 1962) je americká zpěvačka, tanečnice, choreografka a porotkyně.

V roce 1980 její taneční talent objevil choreograf a obsadil ji do pár videoklipů. Později začala sama působit jako zpěvačka a koncem 80. a začátkem 90. let dosáhla velkých úspěchů. Potom její sláva ustoupila, protože řešila hlavně svůj osobní život. V roce 2002 se její zašlá sláva opět obnovila a to díky soutěží American Idol (u nás Česko hledá Superstar), kde začala působit jako jedna z hlavních porotců.

Velká energie Pauly Abdul jí vynesly dobré renomé mezi hvězdami, které si jí najímaly pro tvorbu choreografie do jejich videoklipů a na turné. Po roce 1980 začala působit jako hlavní choreografka Janet Jackson, pracovala také pro Prince nebo skupinu Duran Duran. Pracovala také pro film Americká krása nebo Jerry Maguire a pro pár televizních reklam. V roce 1989 získala dvě prestižní ocenění za choreografii pro Tracey Ullman.

V roce 1988 vydala své debutové album nazvané Forever Young Girl a její album se dostalo do vedení albového žebříčku po 62 týdnech od vydání, čímž se stalo albem, které dosáhly čísla jedna po nejdelší době od vydání. Žebříček vedlo deset týdnů. Album se posléze stalo platinovým a zaznamenalo celkem pět hitů, které se umístily na čísle jedna v prestižní hitparádě Billboard Hot 100. Druhé album vydala Abdul v roce 1991, jmenovalo se Spellbound a opět se stalo velmi úspěšné, celkem se jej prodalo více než 8 milionů kopií. Na albu byl i song The Track U, který nazpívala společně s Princem.

Po vydání Spellbound, začaly spekulace ohledně její vychrtlosti, které vyvrcholily po vystoupení na MTV Music Awards. Abdul zprávy o své anorexii dementovala tím, že pouze přes televizní obrazovky se mohla zdát moc hubená, čímž se stala na pár měsíců terčem posměšků a komixů. Veřejně o svém problému příjímání potravy promluvila až v roce 1995, kdy přiznala, že trpěla těmito problémy, které jsou už snad pryč. V témže roce vydala i své třetí album nazvané Head Over Heels.

V roce 2000 vydala své vzpomínkové album s největšími hity. Album nemělo mnoho komerčních úspěchů. Na tomto albu se měl objevit i song Spinning Around, který nakonec nepoužila a tak jej natočila pro své album Kylie Minogue.


112. článek dne...(do 18. května 2010)



Nelson Mandela-2008 (edit).jpg

Nelson Mandela (* 18. července 1918) je bývalý prezident Jihoafrické republiky a jeden ze slavných bojovníků proti apartheidu.

Již jako mladý student se Nelson Mandela zapojil do politické opozice proti režimu bílé menšiny, která potlačovala politická, sociální a ekonomická práva jihoafrické černé většiny. V roce 1942 se stal členem Afrického Národního Kongresu (ANK), kde o dva roky později společně s Walterem Sisulu, Oliverem Tambem a dalšími spoluzakládal dynamičtější Ligu mladých.

Po volebním vítězství Národní strany v roce 1948 s její politikou apartheidu (rasové segregace), Nelson Mandela vedl v roce 1952 ANK v kampani odporu proti nespravedlivým zákonům a v roce 1955 sehrál důležitou roli při popularizaci Charty svobody přijaté Lidovým kongresem. Charta poskytla hnutí antiapartheidu základní program. ANK byl ve svých aktivitách podporován Sovětským svazem.

Nelson Mandela byl zpočátku přesvědčen o nenásilném odporu proti vládní politice apartheidu. V roce 1955 byl zatčen, ale po dlouhotrvajícím procesu (1956–1961) byl osvobozen z obvinění z vlastizrady. Koncept ozbrojeného odboje přijal spolu se svými kolegy poté, kdy byl v březnu 1960 v Sharpeville zastřelen neozbrojený demonstrant a ANK a další skupiny bojující proti apartheidu byly následně zakázány. V červnu 1964 byli Mandela a sedm dalších obviněných v tzv. Rivonijském procesu odsouzeni na doživotí za plánování ozbrojeného převratu.

Až do roku 1982 byl Mandela internován ve vězení na ostrově Robben (Robben Island), poté byl přemístěn do vězení v Polsmoor. V únoru 1985 Nelson Mandela odmítl podmínečné propuštění z vězení výměnou za zřeknutí se ozbrojeného boje. Ve vězení tak zůstal až do 11. února 1990, kdy neustávající kampaň ANK a mezinárodní tlak vedly k jeho propuštění na příkaz prezidenta Frederika Willema de Klerka...


113. článek dne...(do 20. května 2010)



JaromirJagr2010WinterOlympics.jpg

Jaromír Jágr (* 15. února 1972) je slavný český hokejista hrající za klub Avangard Omsk v Kontinentální hokejové lize (KHL). Hraje na postu pravého křídla. V minulosti působil v NHL (hrál za kluby Pittsburgh Penguins, Washington Capitols a New York Rangers) a stal se historicky nejlepším Evropanem hrajícím v této soutěži. V roce 2005 se spolu s Jiřím Šlégrem stal členem prestižního Triple Gold Clubu, jenž sdružuje hráče, kteří vyhráli všechny tři hlavní hokejové turnaje – Stanley Cup, Olympijské hry a mistrovství světa. Je považován za jednoho z nejlepších hokejistů všech dob.

Jaromír Jágr byl draftován týmem Pittsburgh Penguins jako celkově pátá volba 1. kola draftu v roce 1990. V roce 1991 a 1992 s "Tučňáky" vyhrál Stanley Cup a stal se nejmladším hráčem v historii NHL (19 let), který vstřelil branku ve finálovém utkání Stanley Cup.

V sezóně 1994-95 vyhrál Jaromír Art Ross Trophy, která se uděluje nejlepšímu hráči kanadského bodování. V boji o ní remizoval s Ericem Lindrosem, a tak o výhře musel rozhodnout počet nastřílených branek. Ty rozhodly ve prospěch Jágra (Jágr – 32; Lindros – 29). Další rok Jágr vytvořil nový rekord počtu získaných kanadských bodů evropským hráčem – 149 a jeho 62 gólů a 87 asistencí se stalo maximem jeho kariéry. Od sezóny 1997-98 do sezóny 2000-01 se Jágrovi podařilo získat 4 Art Ross Trophy v řadě. V roce 1999 obdržel Jaromír Jágr Hart Memorial Trophy, udělovanou novináři a funkcionáři NHL nejužitečnějšímu hráči soutěže, a Ted Lindsay Award, která se také uděluje nejužitečnějšímu hráči, ale je volena hráči samotnými. V roce 1998 dovedl Jaromír Jágr českou hokejovou reprezentaci na olympijských hrách v Naganu až k vytouženému zlatu.

Sezónu 2004/2005 odehrál Jágr, díky stávce NHL, půlku sezony v rodném Kladně a následně v ruském Omsku. 2. března 2006 se Jaromír Jágr stal nejlepším Evropanem v NHL, když v historické tabulce kanadského bodovaní dostihl Jari Kurriho. K výhře 6 : 1 nad Philadelphií přispěl dvěma góly a jednou přihrávkou a tím zaokrouhlil svoji celkovou bilanci v NHL na 1 400 bodů. V listopadu téhož roku ho vynesly další dva body za gól a asistenci do sítě Pittsburghu v historickém pořadí produktivity na 12. místo před Stana Mikitu. Jágr měl na kontě 1 468 bodů a není tak už před ním žádný hokejista s evropskými kořeny...


114. článek dne...(do 8. června 2010)



HazaOfra01.jpg

Ofra Haza (* 19. listopadu 1957, † 23. února 2000) byla slavná izraelská herečka a zpěvačka.

Stala se mezinárodně uznávanou zpěvačkou, předmětem pýchy především Izraelců jemenského původu. Její hlas byl označován jako dokonalý mezzosoprán, schopný bezproblémového přechodu mezi různými styly a s obrovským rozsahem. Díky své lásce k jemenské židovské kultuře se Ofra Haza rychle stala miláčkem širokého publika Středního východu. Mnoho z jejích fanoušků ji vnímalo jako most mezi izraelským a arabským světem. Lásku publika si dokázala udržet, i když její hvězda stoupala a Ofra Haza přecházela i k více komerčnímu stylu zpívání. Během své kariéry nasbírala mnoho platinových a zlatých desek.

Její první album s názvem Al Ahavot Shelanu (Naše láska) bylo vydáno v roce 1980 a mnoho písní z něho se stalo velkými hity. Ofra Haza byla v Izraeli čtyřikrát po sobě zvolena umělkyní roku a to v letech 19801983. Později v roce 1983 vydala album Shirey Moledet, což byla sbírka jejích interpretací známých izraelských folkových písní. Ohlas na ně byl ohromný. V roce 1983 zazářila Ofřina hvězda ještě o něco víc. Na soutěži Eurovision Song Contest v Lucembursku upoutala písní Chai (Živý) a umístila se na druhém místě. Její popularita v Izraeli už neznala mezí. Album Chai, které vydala v roce 1983 se stalo jejím do té doby nejprodávanějším albem a tiutlní píseň byla zvolena písní roku.

V roce 1997 přežila Ofra Haza pád letadla na izraelsko-jordánské hranici.

Nové album Ofra Haza 1997 obsahovalo píseň Show Me (Ukaž mi) a přepracovanou píseň Im Nin'Alu 2000. Největší mezinárodní uznání jí přineslo právě Im Nin'Alu převzaté z alba Shaday (1988), které vyhrálo ocenění New Music Award za nejlepší mezinárodní album roku. Zmíněná píseň se dostala na vrchol evropských hitparád na dva týdny a stala se častou písní kanálů MTV v celé Evropě. Po dobu následujících dvou let byla tato píseň neustále znovu vydávána a remixována. Krátce se také objevila mezi 40 nejhranějšími písněmi ve Velké Británii a stala se oblíbenou taneční písní po celé Evropě a USA...


115. článek dne...(do 14. června 2010)



SystemShock1-01.png

System Shock je legendární akční RPG počítačová hra s kyberpunkovým námětem vyvinutá společnosti Looking Glass Studios, kterou přesně 26. března 1994 oficiálně uvedl na trh Origin Systems. Na rozdíl od jiných her své doby (Doom II), System Shock obsahuje rysy skutečného 3D prostředí, což umožňuje hráči dívat se libovolně nahoru a dolů či rychle uhýbat do stran.

Oficiální recenze a kritici chválili System Shock pro značné množství zásadních inovací ve svém žánru. Díky tomu byl později umístěn do vícero seznamů Síně slávy.

V cyberpunkové náladě se 7. dubna roku 2072 začnete nabourávat, jako zručný hacker, do počítačové sítě TriOptimum Corporate Network, abyste získal podrobnosti o vesmírné stanici CITADEL. Počítačový systém SHODAN, který kontroluje a řídí život stanice Vás však okamžitě odhalí a okamžitě přivolá softwarovou policii.

Tím začíná příběh brutálního sci-fi horroru System Shock, který nabízí všem hráčům na PC počítačích dokonalost beroucí dech. Základní verze Systém Shocku (viz. dále) nabízí kromě dobré grafiky (320 x 200 v 256 barvách), vynikajících zvukových efektů a realistických soubojů jednu základní věc – nervy drásající příběh. Systém Shock můžete spouštět přímo z DOSu nebo dnes také z emulátoru operačního systému DOS.

Vlastní hra začíná Vaším probuzením z hibernačního spánku v 1. patře stanice. V komůrce získáte tyč ke své obraně, multimediální čtečku, kompas a systémový analyzátor. Po úvodním souboji s třemi slabými roboty velmi rychle zjistíte, že nemilosrdným masakrem všech lidí ovládl SHODAN celou stanici. Plánuje zničení lidského rodu a vaším úkolem je udělat mu čáru přes rozpočet. O tom, že jste právě nedopatřením oživli nemá zatím tušení, ale tím jeho naivita končí. Brzy poznáte, že SHODAN je velmi silným a nevypočítatelným soupeřem...


116. článek dne...(do 22. června 2010)


Jana Dolezelova-112009-3.jpg

PharmDr. Jana Doleželová (* 23. června 1981) je Miss České republiky roku 2004 a doktorka farmacie. Za svůj největší úspěch považuje obhajobu rigorózní práce na vysoké škole.

Do 16 let žila v Uničově. Po ukončení Střední zdravotnické školy v oboru Farmaceutický laborant v Olomouci studovala na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové, studium ukončila 28. června 2004 v pražském Karolinu. 17. 4. zvítězila ve finále soutěže Miss ČR 2004 a získala titul Miss televizních diváků. V listopadu 2004 reprezentovala Českou republiku na světové soutěži Miss World 2004. Při finále této soutěže dne 4. 12. byla vybrána mezi TOP 15 nejkrásnějších dívek. Na Miss World měla na sobě bílé šaty od proslulé návrhářky Beaty Rajské. V květnu 2005, po obhajobě rigorozní práce, získala také akademický titul Dokorka farmacie. V prosinci 2006 reprezentovala Českou republiku na soutěži Miss Queen of the Year konané v Kuala Lumpuru v Malajsii. Získala titul Miss Perfect body, Miss Eyewear beauty a také hlavní titul Miss Tourism Cosmopolitan International. V roce 2008 se vrátila ke své původní profesi – farmacii.

Navíc se od vítězství v Miss ČR zúčastňovala mnoha charitativních akcí...


117. článek dne...(do 30. června 2010)


Ivantrojan.jpg

Ivan Trojan (* 30. června 1964) je významný český herec a držitel čtyř Českých lvů.

V mládí se aktivně věnoval basketbalu, proto také studoval sportovní gymnázium a chtěl pokračovat na FTVS. Ovšem nakonec místo sportovní kariéry zvolil po vzoru otce kariéru hereckou a vystudoval herectví na pražské DAMU. Studium ukončil v roce 1988. Ve stejném roce nastoupil na základní vojenskou službu do Armádního uměleckého souboru, odkud však byl převelen k jednotce v Humenném na východním Slovensku, protože podepsal petici za propuštění Václava Havla z vězení a následně i petici Několik vět a oba své podpisy odmítal odvolat.

V roce 1988 začínal v Realistickém divadle. Potom v letech 1990-1997 hrál v Divadle na Vinohradech. V roce 1997 odešel do tehdy nově vznikajícího souboru Dejvického divadla, kde působí dodnes. V roce 1998 byl nominován za roli hejtmana v Revizorovi (režie Sergej Fedotov) na Cenu Thálie.

První jeho výraznou filmovou rolí byla postava neurotického doktora Ondřeje ve filmu Samotáři režiséra Davida Ondříčka. Díky této roli Trojan získal značnou popularitu a také byl nominován na Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. Tuto cenu však získal až v roce 2002, a to za roli jednoho z rodičů ve filmu Smradi. V témže roce byl oceněn Českým lvem také za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli ve filmu Musím tě svést. O rok později si tento úspěch zopakoval za roli Zdeňka ve filmu Jedna ruka netleská režiséra Davida Ondříčka. V tomto filmu hrála jeho filmovou manželku jeho skutečná manželka Klára a Trojan se podílel i na scénáři. Zahrál si i pod režisérským vedením svého bratra Ondřeje ve filmu Želary, který byl nominován na Oskara. Zajímavou rolí byla i postava Petra ve filmu Příběhy obyčejného šílenství, který vznikl na motivy stejnojmenné divadelní hry režiséra Petra Zelenky.


118. článek dne...(do 20. července 2010)



Hong kong bruce lee statue.jpg

Bruce Lee (* 27. listopadu 1940, † 20. července 1973) byl herec, mistr a popularizátor bojových umění. Věnoval se tréninku bojových umění, což ho později dovedlo k filmu. Svou hereckou prací ovlivnil natáčení a popularitu soudobých akčních filmů. Stal se legendou a dodnes je znám jako nejvlivnější osobnost bojových umění 20. století.

Jeho cesta do Hollywoodu začala 2. srpna 1964 při jeho exhibici na mezinárodním turnaji v karate na Long Beach. Jeho jednopalcové údery, kdy úderem pěstí ze vzdálenosti jednoho palce povalil dobrovolníka, a jeho rychlé kliky na dvou prstech nepřestávaly ohromovat publikum. K jeho velkému štěstí sledoval toto představení i kadeřník filmových hvězd Jay Sebring, který zapříčinil setkání Bruce Leeho s filmovým producentem Williamem Dozierem. Po zkušebním natáčení se Dozier nadchl a nabídl Leemu roli Kata v chystaném televizním seriálu „The Green Hornet“.

1. února 1965 se narodil jeho syn Brandon Lee, k němuž si v průběhu svého života vybudoval silné pouto. Krátce na to dorazila zpráva z Hong Kongu, že Brucův otec zemřel. Bruce se musel rozhodnout zda bude pokračovat ve vyučování bojových umění, nebo se naplno pustí do filmování. Mezi roky 1966 a 1967 se účastnil natáčení „The Green Hornet“. Díky bojovým scénám, které sám navrhoval, se pro mnohé diváky stal velkou hvězdou...


119. článek dne...(do 3. srpna 2010)



Evstafiev-solzhenitsyn.jpg

Alexandr Isajevič Solženicyn (* 11. prosince 1918, † 3. srpna 2008) byl významný ruský spisovatel, publicista a politický činitel.

Po střední škole začal studovat na dvou fakultách rostovské univerzity (fyzikálně matematické a filozofické), na začátku druhé světové války se však dobrovolně přihlásil do armády a poté odešel bojovat na frontu (byl důstojníkem dělostřelectva Rudé armády a dvakrát byl vyznamenán za statečnost). Za kritiku J. V. Stalina v dopise svému příteli byl zatčen a odeslán do trestného tábora, a v různých táborech pak strávil celkem osm let. Propuštěn byl roku 1953 a v letech 19531956 byl ve vyhnanství v Kazachstánu. Po rehabilitaci v roce 1957 se vrátil do středního Ruska a pracoval jako učitel.

V roce 1968 by vyloučen ze Svazu spisovatelů. Roku 1970 byl Andrejem Dmitrijevičem Sacharovem navržen na Nobelovu cenu za literaturu, která mu byla udělena, nicméně on si ji nevyzvedl z obavy, že by ho ruské úřady nepustily zpět do země. Poté, co na Západě vyšlo jeho nejslavnější dílo Souostroví GULAG. GULAG je akronym, označující hlavní správu táborů nápravných prací. Solženicyn sama sebe považuje za kronikáře Gulagu mezi roky 1918–1956. Sám uvádí, že knihu píše pouze z povinnosti vůči lidem, kteří zde byli mučeni, zemřeli, nebo byli neprávem zadržováni. Jedná se o dílo, které je založeno na vlastních zkušenostech, na vzpomínkách spoluvězňů. Přestože se ne vše, co je zde popsáno, podařilo dokázat, jedná se o věrohodný popis moci stalinismu v SSSR. V roce 1974 byl přesto zbaven občanství a násilně vypovězen ze země. Odjel nejprve do západního Německa, později se usadil v USA. V roce 1983 obdržel Templetonovu cenu. Do Ruska se vrátil v roce 1994 a roku 1997 byl zvolen řádným členem Ruské akademie věd...


120. článek dne...(do 8. srpna 2010)



USSR Stamp 1983 SouzT7 Salyut7 SouzT5 Cosmonauts.jpg

Světlana Savická (* 8. srpna 1948) je bývalá sovětská kosmonautka ruské národnosti a držitelka mnoha leteckých světových rekordů.

V šestnácti letech se přihlásila do výsadkářského klubu a než skončila střední školu měla za sebou stovky seskoků a byla mistryní sportu. Po maturitě se dostala na Moskevský letecký institut. Souběžně se studie se učila létat. Na letišti v Tušinu zvládla vyšší pilotáž a stala se členem sportovního mistrovského týmu SSSR. V roce 1965 třikrát skočila na padáku ze stratosféry, každý seskok byl světovým rekordem ! Stala se také absolutní mistryní světa na vrtulových letadlech. Pak se dostala do školy zkušebních pilotů. V roce 1977 dosáhla na sériovém nadzvukovém J-133 rekordní výšky 21 140 metrů, podobných rekordů dosáhla několik. V roce 1980 se stala členkou týmu připravujících se kosmonautů. Po 19 letech od letu Těreškovové se stala druhou ženou světa, která letěla do vesmíru. Ve 34 letech byla zaregistrována jako 111. člověk ve vesmíru.

První svůj let absolvovala na lodi Sojuz T-7 konce léta 1982. Start byl z kosmodromu Bajkonur, na palubě s ní letěli Leonid Popov a Alexandr Serebrov. Po 25 hodinách se připojili k orbitální stanici Saljut 7, kde je uvítala stálá posádka ve složení Anatolij Berezovoj a Valentin Lebeděv. Když se po několika dnech práce se Sojuzem T-5 vrátila na Zem, měla za sebou prvních 189 hodin ve vesmíru.

Po návratu pracovala rok v letecké konstrukční kanceláři, pak v konstrukci kosmických přístrojů a souběžně se podrobila výcviku pro další let. Podruhé letěla jako palubní inženýrka na stanici Saljut 7 o dva roky později v lodi Sojuz T-12. Světlana vystoupila jako první žena světa na tři hodiny do volného prostoru (EVA) k experimentům se svářením. Strávila ve vesmíru 19 dní, čímž vytvořila další světový rekord mezi ženami...


121. článek dne...(do 10. srpna 2010)



Devon-Aoki-2008.jpg

Devon Edwenna Aoki (* 10. srpna 1982) je americkou supermodelkou a herečkou.

Devon Aoki je vedoucí osobností nové módní vlny, která uznává ženy různých národností. Narodila se v New Yorku, vyrostla na vychvalovaném předměstí Malibu, aby se v během puberty vrátila do rodného města. Ve věku 13 roků jí máma představila modelce Kate Moss, která jí vzala jako svou učnici.

Aoki strávila většinu svého dospívání přecházením mezi modelingem a školou a vždy se snažila věnovat stejnou pozornost oběma aktivitám. V roce 1998 nahradila modelku Naomi Campbell jako tvář značky Versace po neskutečné hádce mezi Campbell a Donatellou Versace. Jejím aktuálním modelingovým kontraktem je Lancome, kde se připojila ke skupině krásných žen jako Mena Suvari, Elizabeth Jagger a Uma Thurman.

Aoki debutovala na filmovém plátně v roce 2003 v hudební komedii o hip-hopovém průmyslu Death of a Dynasty, řízeném králem rapu Damonem Dashem. Ve stejném roce hrála Suki, děvče milující rychlost ve filmu 2 Fast 2 Furious, jako pokračování úspěšného The Fast and the Furious. V roce 2005 si zahrála ve filmu Sin City a později byla obsazena do Sin City 2 (2007).

Ale na tomhle místě rozhodně nechce skončit. Aoki plánuje uvést vlastní řadu oblečení a zapsala se do nahrávacího seznamu podnikatele Richiho Akiva, kde se rozhodla sestříhat její vlastní album, tah nepochybně inspirovaný jejím ex-přítelem rockerem Lenny Kravitzem...


122. článek dne...(do 22. srpna 2010)



Milos-kopecky.jpg

Miloš Kopecký (* 22. srpna 1922, † 16. února 1996) byl významný český herec a člen činohry Divadla na Vinohradech.

Miloš Kopecký se narodil v Praze a v mnoha věcech byl prý typickým Pražákem. Nenáviděl školu, nerad sportoval, chodil „za Sokol“, nikdy se nepral a cítil se slabý a zbabělý. Otec byl obchodník – kožešník a přál si, aby jediný syn pokračoval v jeho šlépějích. „Být bohatý jsem si moc přál, ale ne jako obchodník. To jsem zase radši chudý.“ Přesto na začátku nacistické okupace sedával mladý Miloš v otcově dílně a učil se kožešnickému řemeslu. Volání divadla bylo nakonec ale silnější.

Vystupoval často ve filmu i v televizi, většinou v komediálních padoušských postavách. Nezapomenutelné jsou jeho postavy zlotřilého královského rádce (Pyšná princezna), pistolníka Hoga Foga (Limonádový Joe), Barona Prášila (Baron Prášil), polního kuráta Katze (Dobrý voják Švejk), pana Voka (Svatby pana Voka), Jana Lucemburského (Slasti otce vlasti), dr. Strossmayera (Nemocnice na kraji města) a mnoho jiných drobných i větších postav.

Velký herec, kterému v koncentračním táboře zemřela matka a první dcera spáchala manifestační sebevraždu. On sám trpěl mnohdy až neskutečnými tíživými depresivními stavy, které mu způsobovala jeho nemoc – maniodepresivní psychóza. Pár dnů tak se málem vznášel v euforii, ale týdny a měsíce utápěl v neskutečných depresích. Miloval ho téměř celý národ...


123. článek dne...(do 1. září 2010)



Gloriaestefan ahoy.jpg

Gloria Estefan (* 1. září 1957) je slavná kubánsko-americká zpěvačka, pětinásobná vítězka ceny Grammy a autorka písní.

Gloria Estefan je jednou z nejznámějších umělkyň světa a je známá jako „Královna latino popu“. S více jak 90 miliony prodaných alb je nejúspěšnější zpěvačkou v historii latinské hudby.

První Gloriino veřejné hudební vystoupení se odehrálo na velké kubánské svatbě, kde ji její budoucí manžel Emilio Estefan, Jr. požádal, aby se přidala k Miami Sound Machine jako zpěvačka. Byla velmi dobře přijata a o několik týdnů později se stala hlavní zpěvačkou této kapely, která v prvních letech své existence vystupovala a nahrávala své písně ve španělštině. Brzo si získali slušný počet fanoušků a v roce 1977 vydali své první LP.

První anglicky zpívaný hit této skupiny byl “Dr. Beat,” který byl na prvních příčkách tanečních hitparád v Evropě a v Anglii a Austrálii se dostal do Top 5. Tento singl pocházel z alba Eyes of Innocence, které bylo vydáno roku 1984. Album Primitive Love bylo vydáno v roce 1986 a se singlem “Conga” dobyli Miami Sound Machine americký trh.

V roce 1988 se také název kapely změnil na Gloria Estefan and The Miami Sound Machine. Začátkem roku 1989 se ztratil i název samotné skupiny a Gloria začala být označována za sólovou umělkyni, ačkoli ji Miami Sound Machine doprovází dodnes.

Roku 1989, po celosvětovém úspěchu singlu “Anything For You” se jejich album Let It Loose přejmenovalo na Anything For You. Bylo to první album kapely, které se dostalo na první místo ve Velké Británii a prodalo se ho tam přes milion kusů. V Holandsku se stalo nejprodávanějším albem roku, bylo 22 týdnů na prvním místě. Velmi úspěšné bylo také v Austrálii a Kanadě a vyneslo Glorii status světové superstar....


124. článek dne...(do 8. září 2010)



Luciano Pavarotti 15.06.02 cropped.jpg

Luciano Pavarotti (* 12. října 1935, † 6. září 2007) byl světoznámý operní zpěvák a obdivovaný „král vysokého C“.

Otec ho ke zpěvu vedl od malička a přibližně v devíti letech ho přihlásil do místního farního sboru „Gioachino Rosini“, se kterým vyhrál mezinárodní soutěž. Více než zpěv ho ale zajímal sport, především fotbal. A tak Pavarotti po škole řešil dilema, zda se stát profesionálním fotbalistou nebo zpěvákem.

Zlom nastal až v roce 1961, kdy ztvárnil roli Rodolfo v Pucciniho opeře La bohème. Po tomto úspěchu následovaly angažmá v Amsterdamu, Vídni, Curychu, Londýně a USA. V roce 1972 zažil fenomenální úspěch, když v metropolitní opeře v New Yorku zazpíval v představení La Fille du Regiment bez námahy dvoučárkované C – publikum si jej 17x vytleskalo zpět před oponu.

Od té doby jeho sláva a popularita stoupala. Ve známost vešel svými televizními operními přenosy, největší popularitu mu přineslo jeho "členství" ve hvězdném týmu Tří tenorů. Společně s José Carrerasem a Plácidem Domingem zazpíval na koncertu při fotbalovém mistrovství světa v roce 1990, který se přenášel do celého světa.

Pavarotti ale miloval i moderní rockovou a popovou hudbu, což dokládá několik jeho koncertů se Stingem, irskými U2 nebo Bryanem Adamsem, což mělo pozitivní vliv na popularizaci vážné hudby...


125. článek dne...(do 13. září 2010)



JacquelineBissetSept08.jpg

Jacqueline Bisset (* 13. září 1944) je britská modelka, herečka a producentka francouzské národnosti, která byla již čtyřikrát nominována na ocenění Zlatý glóbus i na Cenu Emmy.

Pochází ze smíšené rodiny, její otec byl skotský lékař, matka francouzská právnička, která v době 2. světové války emigrovala do Velké Británie. Po rozvodu rodičů v roce 1968 vyrůstala společně s nemocnou matkou, která trpěla roztroušenou sklerózou. V Londýně navštěvovala místní francouzské lyceum, takže díky tomu je od mládí plně biligivní. Nejprve pracovala jako modelka a zároveň s touto prací navštěvovala herecké kurzy. Svoji vůbec první roli si zahrála po boku Audrey Hepburnové ve snímku Dva na cestě. V roce 1968 si zahrála společně Frankem Sinatrou ve snímku Detektiv, následoval film Bullitův případ se Stevem McQueenem.

Jedná se o herečku, která kromě svého nesporného ženského půvabu, umí hrát velmi přirozeně a nenuceně, což dokázala například v parodické komedii s Jeanem-Paulem Belmondem – Muž z Acapulca.


126. článek dne...(do 14. září 2010)



Carmen Kass.jpg

Carmen Kass (* 14. září 1978) je estonská supermodelka.

Když měla Carmen 14 roků objevil jí v jednom z tallinnských supermarketů italský modelingový skaut. Kass se chtěla zúčastnit soutěže o titul estonské Královny krásy, ale nabídka odletět do Milána a odstartovat modelingovou kariéru se jí nakonec zdála lákavější a lukrativnější.

Kass se v 18-ti letech oficiálně přestěhovala do Paříže. Jen krátce nato se ocitla na obálce světoznámých časopisů jako Vogue (Francie) v 1997, ELLE (Australie), Image (Velká Británie), Madame Figaro, Numéro France, Vogue (Francie) a Vogue (USA) v 1999.

V roce 1999, Kass předváděla pro top návrháře jako Alberta Ferretti, Anna Sui, Bill Blass, Christian Dior, DKNY, Dolce & Gabbana, Gucci, Michael Kors, Moschino, Prada, Oscar de la Renta, Ralph Lauren, Tommy Hilfiger, Louis Vuitton a Valentino.

Pracovala na různých reklamách pro Calvina Kleina, Chanel, Donnu Karan, Givenchy, Fendi, Michael Kors, Versace, a také pro General Motors. Známá je svou reklamní kampaní pro známou značku The Gap. Kass je rovněž hvězdou firmy Sephora, která je jedním z vedoucích výrobců kosmetiky a také tváří parfému J'adore z dílny Christian Dior. Kass získala cenu časopisu Vogue jako Modelka roka 2000 během "2000 VH1/Vogue Fashion Awards".

V roce 2006 se objevila v reklamách pro Dsquared, Pedro del Hierro, Michael Kors a Chloé s Malgosia Bela. V roce 2007 dostala Kass nabídku na nejméně 8 nových kampaní a to pro kolekce jaro / léto od takových návrhářů jako Versace, Michael Kors, Salvatore Ferragamo, Gap, Peek & Cloppenburg, Bedat & Co, Time a Et Vous?.


127. článek dne...(do 15. září 2010)



Murray Gell-Mann.jpg

Murray Gell-Mann (* 15. září 1929) je slavný americký fyzik, který získal v roce 1969 Nobelovu cenu za fyziku za svou práci na teorii elementárních částic.

V roce 1948 získal bakalářský titul v oboru fyzika na Yaleské univerzitě, v roce 1951 titul PhD ve fyzice na MITu (Massachusetts Institute of Technology). V letech 19541955 působil jako mimořádný profesor na Columbia University. V letech 19551993 byl profesorem na Caltechu.

Gell-Mannovu práci v padesátých letech komplikoval problém, kam zařadit nově objevené částice, které byly nazvány kaony a hyperony. Zařazení těchto částic vedlo k objevení nového kvantového čísla nazvaného podivnost. Jeden z Gell-Mannových objevů je Gell-Mann–Nishijimova rovnice, která byla zpočátku formulována z empirických výsledků, ale později byla vysvětlena kvarkovým modelem částic.

V roce 1961 ho tato rovnice dovedla ke klasifikaci elementárních částic hadronů do rodin podle jejich měnících se vlastností. Vzniklé schéma se nyní vysvětluje pomocí kvarkového modelu. Gell-Mann sám nazval systém termínem vypůjčeným z buddhismu „osmerá cesta", protože vznikaly oktety (osmice) částic. V roce 1964 Gell-Mann přišel s ideou kvarků. Podle těchto představ měly být mezony a baryony složené systémy skládající se z kvarků nebo antikvarků (baryony ze tří kvarků, mezony z dvojic kvark-antikvark). Kvarky měly být tří typů, jež dostaly jméno u (up), d (down) a s (strange - podivný), se spinem 1/2 a elektrickým nábojem. Od doby svého vzniku byla tato teorie ještě dále rozvinuta.

Později Gell-Mann spolupracoval se slavným Richardem Feynmanem na výzkumu slabé interakce...


128. článek dne...(do 16. září 2010)



Mikulov 06.jpg

Zámek Mikulov je barokní zámek, který se nachází v těsné blízkosti centra města Mikulovokrese Břeclav. Stojí na skalnatém kopci zvaném Zámecký vrch a tvoří jednu z dominant města. Prostory zámku slouží jako stálá expozice Regionálního muzea v Mikulově. Na místě mikulovského zámku původně stál kamenný románský hrad z dob Přemyslovců. Ve 13. století připadl Lichtenštejnům a začal být přestavován do gotické podoby.

Mikulovský zámek se nachází v Jihomoravském kraji v okrese Břeclav v těsné blízkosti centra města Mikulov, nedaleko hranic s Rakouskem ve vinařské oblasti Pavlovských vrchů. Stojí na Zámeckém kopci a společně se svatým kopečkem tvoří jednu z dominant města. K zámeckému komplexu patří i nedaleká předsunutá obranná věž zvaná Kozí hrádek. Ta v současné době slouží jako vyhlídka.

Zámek má protáhlý půdorys, příjezdová cesta k němu vede z východní strany směrem od mikulovského náměstí. Komplex zámeckých budov je vystavěn v barokním (původně renesančním) stylu. V současné době se v jejich prostorách nachází stálé expozice Regionálního muzea v Mikulově, které jsou zaměřeny především na vinařství a historii zámku.

Zámek má fakticky dvě hlavní nádvoří, jež od sebe odděluje spojovací chodba mezi západní a východní budovou. Severněji položené nádvoří sloužilo v minulosti jako čestný dvůr. Dnes se na něm nachází pozůstatky sochařské výzdoby zámku a gotická studna z 13. století. Bývalý čestný dvůr je spojen s přednádvořím skalním průchodem, nad kterým je vystavěna věž válcového tvaru s vestavěnou osmibokou kaplí zakončenou cibulovitou střechou. Dominantou přednádvoří je kamenná věž s břitem, vedle níž je brána zajištující průchod k dalšímu přednávoří s protáhlým půdorysem. Na něm se nachází vinný sklep, bývalé hospodářské budovy a jízdárna.


129. článek dne...(do 17. září 2010)



Ovechkin Russia4.png

Alexandr Michajlovič Ovečkin (* 17. září 1985) je profesionálním ruským hokejistou a reprezentantem národního týmu. Pro své hráčské, zejména individuální schopnosti je v dnešní době považován za nejlepšího hokejistu planety. V sezoně 2007–2008 překonal hranici 60 branek.

Narodil se jako nejmladší ze tří bratrů, do sportovní rodiny. Už od útlého věku miloval lední hokej a díky svému bratrovi Sergejovi se do něj ve svých 8 letech také nechal zapsat.

Hraje v týmu NHL Washington Capitals. V NHL byl v sezóně 2005–2006 dvakrát jmenován nováčkem měsíce (prosinec, leden) a překonal i nováčkovský rekord týmu v počtu bodů (68). 1. února 2006 byl jmenován nejen nováčkem měsíce za měsíc leden, ale zároveň i ofensivním hráčem tohoto měsíce, což se dosud podařilo pouze dvěma hráčům v historii této soutěže.I díky tomu tento rok podepsal velmi dlouhou a lukrativní smlouvu ve svém stávajícím týmu na dvanáct let s výdělkem 124 milionů dolarů.Tímto se tedy stal v současné době jedním z nejlépe placených hráčů NHL.

16. ledna 2006 proti klubu Phoenix Coyotes vstřelil branku, kterou někteří označili jako jednu z nejfantastičtějších či jednu z nejlepších vůbec kdy vstřelených. Ovečkin byl při úniku sražen obráncem, načež poté jednou rukou v pozici na zádech a z ostrého úhlu přes hlavu dopravil puk za vyjetého brankaře Briana Bouchera.


130. článek dne...(do 18. září 2010)



NeXTSTEP desktop.jpg

NeXTSTEP je legendární operační systém, který byl plně kompatibilní se systémem UNIX. Poprvé byl představen v říjnu 1988. NeXTSTEP verze 1.0 se dostal na trh 18. září 1989. Vyvinula jej firma NeXT Computer Inc., založená Stevem Jobsem. Původně byl určen pouze pro počítače NeXT s procesorem Motorola 68040, od roku 1993 je vyvíjen pro PC s procesory Intel.

I když to zpočátku nebylo příliš patrné v roce 1989 nastal zlom. Rychlost nového procesoru Intel 486 se totiž silně přiblížila výkonu běžných pracovních stanic. Proto se začaly objevovat ve světě stolních PC počítačů nové operační systémy založené na grafickém uživatelském prostředí. Mezi tyto operační systémy patří Windows NT, OS/2, Solaris a NeXTSTEP, který jako první na světě nabízel plně objektově orientované prostředí.

Snadno dokázal pracovat v lokálních heterogenních sítích, kde mohl bez problémů komunikovat s počítači Macintosh (rozhraní AppleShare), PC (rozhraní TCP/IP), Novell (rozhraní IPX) i Unix (rozhraní TCP/IP). Unix však má jednu slabost. Díky rozmanitosti funkcí a vlastností systému Unix, je jeho obsluha velmi komplikovaná. A právě tuto slabost pomohl uživateli překonat grafický NeXTSTEP. 10. února 1993 se firma NeXT Computer Inc. rozhodla ukončit výrobu „černého železa“ pracovních stanic NeXT a orientovat se pouze na software. Zároveň s tím převést NeXTSTEP s prostředí procesoru Motorola 68040 na procesor Intel 486. Převedení na platformu Intel bylo dokončeno 25. května 1993. Už 17. června 1993 proběhlo v Praze první představení tohoto fascinujícího systému v Čechách. První oficiální představení NeXTSTEPu pro procesory Intel proběhlo 1. července 1993 a z prezentace bylo jasně patrné, že NeXTSTEP nabízí mnohem více funkcí než Windows NT...


131. článek dne...(do 20. září 2010)



Campanile-di-Giotto-2005.jpg

Giottova zvonice nacházející se v historické metropoli Toskánska – Florencii, je jednou ze tří slavných italských zvonic. Tento umělecký skvost byl postaven v letech 1334–1359 jako součást katedrály Santa Maria del Fiore.

Roku 1334 jmenovala městská rada ve Florencii architektem pro stavbu hradeb města malíře Giotta di Bondone. Giotto, jemuž se v té době již blížila sedmdesátka, byl tehdy všeobecně uznávaným umělcem v celé Itálii a vytvořil skutečnou školu svých žáků. Ještě v roce 1334 vypracoval Giotto projekt zvonice, takže její výstavba mohla být zahájena již 18. července téhož roku. nedlouho nato odjel do Milána, kam ho povolal tamní vládce Azzo Visconti. V Miláně setrval až do roku 1336. Brzy po návratu do Florencie, 8. ledna 1337, zemřel a byl s úctou pochován v rozestavěném dómu. Po Giottově smrti vedli stavbu katedrály i kampanily Andrea Pisano a Francesco Talenti.

Zvonice byla vystavěna na čtvercovém základu, jehož strany měří 14 metrů. Její výška činí 84 metrů. Stěny kampanily jsou obložené barevným mramorem, jak bylo typické pro toskánskou gotickou architekturu. Vysoká věž je rozdělena do několika pásů. Dva nejspodnější pásy podezdívky (jak je patrné při zvětšení obrázku) jsou zdobeny kosočtvercovými a šestihrannými kachlovými reliéfy, jež jsou dílem Andrey Pisana (sochaře pisánské školy, který krátce předtím zhotovil nádherné bronzové dveře pro Baptisterium sv. Jana, jež se nachází naproti katedrále a zvonici) a Lucy della Robbia). Vyšší pás nad podezdívkou obsahuje výklenky se sochami, jejichž autorem je nejvýznamnější italský sochař 15. století Donatello (cyklus Proroci) a další významní umělci. Originály reliéfů a soch byly nahrazeny kopiemi a jsou dnes uschovány v Muzeu dómu (Museo del´Opera dell Duomo). Ve vrchní části věže jsou tři patra s velkými okny gotického tvaru. Okenní výklenky se směrem nahoru zvětšují, a vytvářejí tak zdání lehkosti.

Historické centrum Florencie, včetně Giottovy zvonice, bylo roku 1982 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.


132. článek dne...(do 23. září 2010)



Rbk dolde.jpg
Pozor, jed !

Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) je impozantní rostlina z čeledi miříkovitých pocházející z oblasti centrální Asie.

V současné době je bolševník velkolepý v mnoha zemích severní polokoule, včetně České republiky, veden jako nebezpečný invazní druh, který je schopen ničit původní ekosystémy na daném území. Obsahuje fototoxické furanokumariny, které u člověka způsobují těžké fotodermatitidy.

Také proto se vůči bolševníku nasazují nejrůznější způsoby boje, včetně postřiků a mechanického odstraňování, a je centrem pozornosti řady výzkumných projektů zaměřených na jeho ekologii a nalezení vhodných metod potlačování jeho výskytu.

Jako invazní rostlina osidluje bolševník velkolepý téměř veškerá stanoviště. Šíří se podle cest a vodních toků. Obvykle nejdřív ovládne ruderální stanoviště (narušené, zpustlé stanoviště) a s podporou takto vzniklých ohnisek se pak začne šířit i na vlhká a na živiny bohatá stanoviště v okolí, odkud postupně vytlačí konkurenčně silné byliny. Využívá k tomu faktu, že jeho semena vyklíčí velmi brzy na jaře, rychle přerostou většinu rostlin a vytvoří zákryv, který mu poskytuje velkou výhodu. Časem dojde obvykle k vytvoření souvislého porostu, který může pohltit 80 % veškerého slunečního záření a zcela znemožnit ostatním rostlinám růst.

Ovládne-li bolševník velkolepý nějaký prostor, nelze dost dobře předpokládat, že by se ho příroda v dohledné době sama zbavila a k jeho vytlačení je třeba lidského zásahu. Jeho porost vytváří prostředí nevhodné pro růst většiny rostlin, včetně semenáčků stromů a představuje významné zdravotní riziko pro zvířata i člověka.

Přirozené šíření zajišťují semena roznášená větrem a tekoucí vodou, dále mají význam i semena zachycená na dobytku či pneumatikách. Rychlost šíření je v globálním i regionálním měřítku srovnatelná s nejnebezpečnějšími invazními druhy, v závislosti na podmínkách může docházet ke každoročnímu posunu hranice plochy zarostlé bolševníkem až o desítky metrů...


133. článek dne...(do 29. září 2010)



Michelle Alves.jpg

Michelle Alves (* 19. září 1978) je brazilská supermodelka.

Příjemné dětství prožila v úspěšném akademickém prostředí, její otec byl inženýr a matka právnička. Díky tomu byla vychovávaná k tomu, aby škola byla vždy na prvním místě. Tvrdé studium a univerzitní vzdělání bylo v její rodině považováno za samozřejmost.

Michelle studovala stavební inženýrství na státní univerzitě v Londrine a vysoká zelenooká brunetka byla opravdu vynikající studentkou. Navzdoru tomu však byla Michelle přesvědčena, že vysoká škola není jejím hlavním cílem. Měla velké sny o dlouhém cestování po světe a poznávání nových kultur. Potom co jí modelingový skaut vnutil myšlenku, že by měla dělat v módním průmyslu, rozhodla se využít přitažlivou příležitost, aby si v budoucnosti mohla splnit své sny.

Když se přestěhovala do São Paula, velmi rychle si získala solidní jméno ve světe jihoamerického modelingu. Jejím dalším velkým cílem bylo dobytí severo-americké scény, podobně jako se to před ní podařilo jiným slavným brazilským modelkám – Adriana Lima, Gisele Bündchen a Ana Beatriz Barros.

V roce 2000 vstoupila Michelle do světa top modelingu ve velkém stylu. Mnohokrát se objevila na stránkách časopisů Elle, Glamour a Vogue. V roce 2002 se stala součástí jednoho ze 16 oblíbených spotů na Victoria´s Secret show. Tento program byl a stále je velmi sledovanou televizní událostí. Následně Michelle podepsala smlouvu s Victoria's Secret.

A stal se zázrak. Během jediného roku se Michelle změnila z málo známé modelky z magazínů na jednu z neznámějších tváří v módním průmyslu, kterou mnoho odborníků přirovnává k Gisele Bündchen...


134. článek dne...(do 1. října 2010)



JimmyCarterPortrait.jpg

Jimmy Carter (* 1. října 1924) je americký demokratický politik a 39. prezident Spojených států amerických (19771981).

Carter v roce 2002 obdržel Nobelovu cenu za mír.

Za jeho největší úspěchy je považováno vytvoření národní energetické politiky a reforma vlády, která vedla k vytvoření dvou ministerstev, Ministerstva energetiky a Ministerstva školství. Carter také úspěšně dereguloval některá průmyslová odvětví a zároveň prosadil silnější legislativu pro ochranu životního prostředí a rozšiřování národních parků na Aljašce. V mezinárodní politice se mezi jeho největší úspěchy řadí zprostředkování uzavření mírové dohody v Camp Davidu mezi Egyptem a Izraelem 26. března 1979, dohody o Panamském průplavu, vytvoření plných diplomatických styků s Čínou a pokračování v druhé řadě rozhovorů o omezení strategických zbraní (SALT), jejichž první část byla uzavřena již v roce 1972.

V roce 1979 byl Carter nucen čelit následkům druhého ropného šoku. V listopadu 1979 začala jeho obliba u obyvatel klesat. Když o měsíc později došlo k útoku Sovětského svazu na Afghánistán (Sovětská invaze do Afghánistánu), Carter se začal jevit jako slabý prezident, za kterého vliv Spojených států ve světě začal klesat.

Další vlna zklamání se objevila, když v dubnu 1980 zcela selhala operace na osvobození rukojmí v Teheránu. Pokud by proběhla úspěšně, měl by Carter lepší pozici pro obhájení prezidentského úřadu. V listopadu téhož roku jej ale zcela podle očekávání porazil Ronald Reagan...


135. článek dne...(do 4. října 2010)



ZuleykaRivera2.jpg

Zuleyka Jerrís Rivera Mendoza (* 3. října 1987) je slavná portorická modelka.

Dokázala totiž kromě titulu královny krásy Portorika získat i maximálně prestižní titul Miss Universe 2006.

Zuleyka Rivera reprezentovala Portoriko na soutěži Miss Universe 2006, jejíž živý televizní přenos vysílali 23. července 2006 z Los Angeles v Kalifornii. Po disciplínách v plavkách, večerních šatech a rozhovoru, jí korunovala odcházející držitelka titulu Natalia Glebova z Kanady. První vicemiss se stala oblíbená Kurara Chibana z Japonska.

Tento večer se do kroniky zapsal i tím, že vítězka během tiskové besedy s novináři nakrátko omdlela. Incident byl připisovaný vyčerpanosti následkem úpalu (z jevištních světel) a také váze šatů s řetězy, které měla během ceremonie na sobě.

Rivera byla pátou Portoričankou, která vyhrála tuto prestižní soutěž a díky tomu je tento ostrov na druhém místě v počtu získaných titulů ze všech zemí (hned za USA). Před 5. vítězstvím se Portoriko dělilo o druhou příčku s Venezuelou, protože obě krajiny měli shodně po čtyřech titulech. Rivera byla třetí Portoričankou v řadě, která se probojovala do Top 5 nejkrásnějších děvčat vesmíru.

Rivera se objevila jen 5 let po Denise Quiñones, která byla poslední vítězkou z Portorika. Na Miss Universe 2007 přenechala svojí korunu Riyo Mori z Japonska, která se stala novou královnou. Soutěž se konala 28. května 2007 v Mexiku před zraky více než 600 miliónů diváků. Její kralování trvalo 10 měsíců a bylo jedno z nejkratších v historii celé soutěže Miss Universe.


136. článek dne...(do 7. října 2010)



Casey Stoner Phillip Island 2007.jpg

Casey Stoner (* 6. října 1985) je slavný australský motocyklový závodník. Casey odstartoval svou kariéru v mistrovství světa v roce 2002 ve třídě do 250 ccm. Jeho nejlepším umístěním v premiérové sezoně bylo 5. místo z Grand Prix České republiky.

V roce 2003 se však přesunul do slabší kubatury a ukázalo se to jako správná volba. Mladý Australan si v Německu připsal své první pódiové umístění a v posledním závodě ve Valencii získal své první vítězství ve světovém šampionátu. V celkovém hodnocení skončil na 8. místě. V oranžových barvách rakouské stáje v roce 2004 vyhrál Grand Prix Malajsie a opět vylepšil své konečné umístění v konečné tabulce, když skončil na 5. pozici.

V ročníku 2005 konečně ukázal naplno svůj talent. Byl jediným jezdcem startovního pole, který dokázal svádět vyrovnané souboje se „španělským zázračným dítětem“ Danielem Pedrosou. V sezoně si Stoner připsal 5 vítězství a s 254 mistrovskými body obsadil celkově druhé místo, právě za mladým Španělem. Nastal tak pravý čas pro přesun do královské kubatury MotoGP.

Při své debutové sezoně 2006 v MotoGP překvapil Casey odborníky i širokou veřejnost, když si hned ve druhém závodě sezony vyjel v Kataru pole position. Samotný závod už však tak povedený nebyl... Úspěch v podobě poháru přišel hned v následujícím závodě v Turecku, kdy Stoner obsadil 2. místo. V tomto roce Casey projížděl cílem buď mezi prvními, nebo vůbec. Přes nevyrovnané výkony si Caseyho pro příští sezonu překvapivě vybral tovární tým Ducati.

Hned v úvodu sezony 2007 překonal i ta nejoptimističtější očekávaní. V prvních 4 závodech si Stoner připsal 3 vítězství. Za celou sezonu se ve startovním poli nenašel nikdo, kdo by Australana v rudých barvách italské stáje dokázal pravidelně porážet. Stoner si v této fenomenální sezoně připsal víc vítězství, než za celou dosavadní kariéru v Mistrovství světa – na nejvyšším stupínku stanul celkem 10x. O zisku titulu světového šampióna definitivně rozhodl stylově, vítězstvím v domácí Velké ceně na Phillip Islandu už 3 závody před koncem seriálu !


137. článek dne...(do 14. října 2010)



MontajeStgo-4.jpg

Santiago de Chile je hlavním městem státu Chile, které nyní mohutně oslavuje fantastickou záchranu všech 33 zavalených horníků uvězněných téměř 70 dní v hloubce 688 metrů !

Santiago je nejstarší město Chile, které je evropského původu. Dne 12. února 1541 jej založil španělský conquistador Pedro de Valdivia. Zpočátku pevnost, vybudovaná na místě města, bránila obsazená a dobytá území, později se stala sídlem guvernéra a střediskem kultury a vzdělání pro zdejší oblast. V 17. a 18. století město poničilo několik zemětřesení, navíc město napadaly nájezdy Araukanů, indiánských kmenů, které zde před kolonizací žily. V roce 1778 se město stalo metropolí, v roce 1810 se stalo hlavním centrem bojů za nezávislost Chile. O deset let později do města vstoupila armáda vedená Bernardem O'Higginsem a José de San Martínem. Díky tomu Santiago povýšilo téhož roku na hlavní město Republiky Chile.

V Santiagu je problémem odlišit staré město od nových čtvrtí. Hlavní náměstí v historickém centru města zdobí katedrála Catedral Metropolitana (z roku 1745), koloniální a další významné budovy, včetně budovy hlavní pošty, radnice a Národního historického muzea v paláci Real Audiencia (Museo Historici Nacionál).

Jedním z nejzajímavějších míst je návrší Santa Lucía. Na úpatí tohoto opevněného kopce stojí Neptunova fontána a galerie indiánského umění. Ještě zde má pamětní desku Charles Darwin a mozaiku zde má chilská básnířka Gabriela Mistralová, která v roce 1951 získala Nobelovu cenu za literaturu. Čtvrť Bellavista je typická svými romantickými zákoutími a klidnými uličkami. Chilský básník Pablo Neruda (nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1971) zde postavil své milované ženě dům, ve kterém dnes sídlí jeho muzeum...


138. článek dne...(do 18. října 2010)



Navratilova-PragueOpen2006-01small.jpg

Martina Navrátilová (* 18. října 1956) je bývalá světová tenisová jednička v ženském tenisu. Je všeobecně považována za jednu z nejlepších tenistek všech dob.

Pochází z Československa, ale v roce 1975 emigrovala do USA a v roce 1981 se stala americkou občankou. Během své kariéry vyhrála 18 grandslamových titulů ve dvouhře a 40 titulů ve čtyřhře (z toho 31 v ženské čtyřhře a 9 ve smíšené čtyřhře). V ženské dvouhře získala ve Wimbledonu rekordních 9 titulů.

V roce 1972, když jí bylo 15 let, vyhrála tenisové Mistrovství Československa a o rok později, když ji bylo 16 let, se stala profesionálkou. Svůj první profesionální titul ve dvouhře získala v roce 1974 na turnaji v Orlandu. V roce 1975 hrála dvě grandslamová finále, ale prohrála ho jak na Australian Open s Evonne Goolagong, tak na French Open s Chris Evertovou. Na US Open pak prohrála s Evertovou v semifinále a požádala v New Yorku o americké občanství. Zelenou kartu získala za jeden měsíc.

První grandslamový turnaj vyhrála Navrátilová v roce 1978, když ve třísetové bitvě porazila ve Wimbledonu Evertovou a dostala se součastně na první místo tenisového žebříčku. Wimbledonový titul získala i o rok později. V roce 1981 získala Navrátilová třetí Grandlamový titul, když na Australian Open porazila ve finále Evertovou. Ve stejném roce se dostala i do finále US Open, ale v třísetové finálové bitvě podlehla až v tiebreaku Tracy Austinové. V roce 1982 vyhrála Navrátilová jak French Open, tak i Wimbledon.

Navrátilová začala používat celografitovou tenisovou raketu Yonex a začala dominovat ženskému tenisu. Prohrála sice již ve čtvrtém kole French Open, prvního grandslamového turnaje roku 1983 (Australian Open se konalo až v prosinci), ale zbylé turnaje vyhrála. Během sezóny prohrála akorát zápas na French Open a s 86 vítězstvími a jedinou prohrou drží rekord v procentuální úspěšnosti profesionálního tenisty během jediné sezóny. Během let 1982, 1983 a 1984 prohrála Navrátilová jen 6 zápasů dvouhry...


139. článek dne...(do 21. října 2010)



Doris lessing 20060312.jpg

Doris Lessingová (* 22. října 1919) je slavná britská spisovatelka, známá především svými romány Tráva zpívá (The Grass is Singing) a The Golden Notebook.

V patnácti letech opustila domov a pracovala jako vychovatelka. Bylo to zhruba v této době, kdy začala číst knihy o sociologii a politice, které jí dával její zaměstnavatel. V té době také začala psát. V roce 1937 začala pracovat v Harare jako telefonní operátorka a brzy se provdala za Franka Wisdoma, svého prvního manžela, s nímž měla dvě děti. Rozvedla se v roce 1943. Poté se zapsala do komunistické organizace Levicový čtenářský klub Left Book Club, kde se seznámila s Gottfriedem Lessingem, svým druhým manželem. Vzali se krátce po svém připojení ke skupině a měli spolu dítě, manželství ale opět skončilo rozvodem v roce 1949. Gottfried Lessing se stal východoněmeckým velvyslancem v Ugandě, ale byl zavražděn v roce 1979 při povstání proti Idi Aminovi.

Kvůli své kampani proti jaderným zbraním a jihoafrickému apartheidu, byl Lessingové na mnoho let zakázán vstup do země a do Rhodesie. Lessingová se vrátila do Londýna se svým nejmladším synem v roce 1949 a vydala svou první knihu, Tráva zpívá (The Grass Is Singing). Svou druhou, velmi úspěšnou knihu, The Golden Notebook vydala v roce 1962. V roce 1984 se pokusila vydat dva romány pod pseudonymem Jane Somersová, aby tak demonstrovala, jak obtížné je pro začínající spisovatele proniknout na trh. Její britský vydavatel je nepřijal, ale vydala je u jiného anglického vydavatele Michaela Josepha, a ve Spojených státech u Alfreda A. Knopfa.

11. října 2007 byla Doris Lessingová prohlášena vítězkou Nobelovy ceny za literaturu. V 87 se stala nejstarší osobností, která získala cenu za literaturu a třetí nejstarší, která získala Nobelovu cenu ve všech kategoriích. Take je jednou z pouhých jedenácti žen, které byly švédskou akademií oceněny v celé historii udílení Nobelových cen. Novinářům sdělila: "Vyhrála jsem všechny evropské ceny, všechny do jedné, takže jsem ráda, že se mi to podařilo. Je to královská síla."


140. článek dne...(do 28. října 2010)



Luis Armstrong-Aquarium-1946b.jpg

Louis Daniel Armstrong (* 4. srpna 1901, † 6. července 1971) byl slavný americký jazzový trumpetista a zpěvák.

Je považován za jednoho z nejvýznamnějších jazzových umělců 20. století.

Narodil se v roce 1901 v chudé černošské čtvrti v New Orleansu. Od roku 1918 působí v souboru Kid Ory´s Brown Skinned Babies. Později hraje v Tuxedo Brass Bandu a současně i na parníku v orchestru Fata Marablea (stálé angažmá pak v letech 19191921). Následuje skupina Paula Domingueze a trio Shelbyho Singletona. Od roku 1922 působí v Chicagu, ve skupině King Oliver´s Creole Jazz Band. S ní také v roce 1923 poprvé nahrává (skladby Dippermouth Blues, Chimes Blues, Snag Rag atd.). Nahrával také s vlivnými skupinami Hot Five (založeno 1935) a Hot Seven (1927).

Od roku 1925 začal kapely i řídit. Nahrává první snímky pro zn. Okeh pod hlavičkou L.A. And His Hot Five (m.j. slavné sklady Big Butter And Egg Man, Come Back Sweet Papa, V.S.O.P., Hotter Than That, Savoy Blues atd.). Obdobně významný je i jeho následný soubor Hot Seven (např. skladby Alligator Crawl, Potato Head Blues…). V letech 19281929 vede proměnlivou formaci Savoy Ballroom Five. V období 19291947 působil průběžně s vlastními velkými orchestry, jejichž hudebními šéfy byli Carroll Dickerson, Zilmer Randolph a Luis Carl Russell. V Evropě vystoupil poprvé v roce 1932.

Jeho pražský koncert v roce 1965 se pro mnoho jeho českých a slovenských fanoušků stal nezapomenutelným hudebním zážitkem !


141. článek dne...(do 6. listopadu 2010)



Life Ball 2010, red carpet, Rebecca Romijn 2.jpg

Rebecca Romijn, vyslov "Ro-main", (* 6. listopadu 1972) je známá americká herečka a supermodelka.

Během studia hudby (zpěvu) na University of California v Santa Cruz, se nechala postupně vtáhnout do světa modelingu a na konec se na více než 2 roky přestěhovala do Paříže. Kromě jiných akcií dělala přehlídky pro prestižní sportovní časopis Sports Illustrated a Victoria's Secret. Také se stala v letech 19982000 moderátorkou programu MTV's House of Style. A ve světě se určitě neztratila, protože mluví plynule francouzsky a portugalsky.

Mnoha významnými lidmi je považovaná za jednu z nejkrásnějších žen na světě, a proto právem figuruje na předních místech různých výročních žebříčků jako např. Maxim Magazine (20032006), AskMen.com (2001, 2003, 2005-2006) a FHM Magazine (20002005).

Příležitost na první velkou hereckou roli se jí naskytla v roce 2000 ve světoznámém filmu X-Men. V roce 2003 se do této postavy převtělila opět a to v pokračovaní série X-Men 2 a také v posledním díle X-Men: The Last Stand. Každý z těchto filmů se vyznačuje speciálními kostýmy a maskami, a proto se tomu nevyhla ani Rebecca – jej "Mystique" měla charakteristický modrý make-up a speciální umělé protézy umístěné na jejím jinak nahém těle.

Hlavní roli si zahrála ve filmu Femme Fatale (2002), který režíroval slavný Brian De Palma. Další hlavní roli dostala v krátké živé TV sérii Pepper Dennis. Tento seriál ukázal její talent na komedii, zpěv, modeling, drama a dobrodružství...


142. článek dne...(do 11. listopadu 2010)



Ngc5979.jpg

Planetární mlhovina je astronomický objekt skládající se z přibližně kulové zářící obálky plynů tvořený jistými typy hvězd na konci jejich života. Tento pojem nemá žádnou souvislost s planetami: název pochází z domnělé podobnosti se vzhledem obřích planet. Jev netrvá dlouho, trvá jen několik tisíc let z typického života hvězdy dosahujícího několik miliard let. V naší Galaxii známe asi 1 500 těchto objektů.

Planetární mlhoviny jsou důležitými astronomickými objekty, poněvadž hrají klíčovou roli v chemickém vývoji galaxie, vracejí materiál do mezihvězdného prostoru a obohacují jej tak o těžké prvky, produkty jaderné syntézy. V jiných galaxiích jsou planetární mlhoviny jedinými pozorovatelnými objekty poskytujícími informace o chemickém složení.

V posledních letech přinesl Hubbleův vesmírný dalekohled snímky, které odhalily, že mnoho planetárních mlhovin má velmi složitou a různorodou morfologii. Mechanismus vzniku tak široké palety tvarů a rysů nebyl dosud zcela vysvětlen.

Planetární mlhoviny jsou konečným stádiem vývoje většiny hvězd. Naše Slunce je velmi průměrnou hvězdou a pouze malé množství hvězd má mnohem větší hmotnost než ono. Hvězdy mající více než několik slunečních hmotností končí svůj život při dramatické explozi supernovy, ale průměrné a méně hmotné hvězdy na konci vytvářejí planetární mlhovinu.

Plyny planetárních mlhovin se pohybují od centrální hvězdy rychlostí několika kilometrů za sekundu. Ve stejné chvíli, kdy plyny expandují, se centrální hvězda ochlazuje, jak vyzařuje svou energii – fúzní reakce se zastavují, protože hvězda není dostatečně hmotná, aby dosáhla teploty jádra nutné pro fúzi uhlíku a kyslíku. Nakonec se ochladí natolik, že není schopna vydávat dost ultrafialového záření. Hvězda se nakonec stane bílým trpaslíkem...


143. článek dne...(do 16. listopadu 2010)



Sophie-Marceau-Flickr.jpg

Sophie Marceau (* 17. listopadu 1966) je francouzská herečka a režisérka. V roce 1980, ve věku čtrnácti let, začala svou filmovou kariéru, když jí režisér Claude Pinoteau obsadil do snímku Večírek. Za roli v jeho pokračování Večírek 2 (1982), pak získala Césara v kategorii Nový herecký objev. Následně si zahrála v roce 1984 s francouzskými hvězdami Gérardem Depardieu a Catherine Deneuveovou ve filmu Pevnost Saganne, a také s Jeanem-Paulem Belmondem ve snímku Veselé Velikonoce (1984).

Na Mezinárodním festivalu romantického filmu roku 1988 byla za ztvárnění postavy ve filmu Šuani, vyhlášena Nejlepší romantickou herečkou. S další legendou filmu Philippem Noiretem se setkala při natáčení snímku D'Artagnanova dcera z roku 1994. Stejný rok se vrátila i na divadelní prkna rolí Elizy Dolittleové v Pygmalionu. První zásadní postavou, která jí zajistila světovou známost, se stala Princezna Isabela v historickém eposu Statečné srdce pod režijním vedením Mela Gibsona. Film získal pět Oscarů. Pak se objevila v roli Hippolyty v Shakespeareovské adaptaci Sen noci svatojánské (1999) vedle Michelle Pfeifferové a téhož roku je obsazena do druhé významné role kariéry. Tou se stala postava Bond girl Elektry Kingové v bondovce Jeden svět nestačí po boku Pierce Brosnana. Následovaly další snímky jako například Záhadná neznámá, Síla odvahy (2007) nebo LOL (2008).

Roku 2001 napsala poloautobiografický román Telling Lies a o rok později debutovala ve filmové režii snímkem Speak to Me of Love (2002), za který byla oceněna v kategorii Nejlepší režisér na Montrealském světovém filmovém festivalu...


144. článek dne...(do 22. listopadu 2010)



ETalk2008-Daria Werbowy.jpg

Daria Werbowy (* 19. listopadu 1983) je ukrajinsko–kanadská supermodelka.

Když měla 3 roky, její ukrajinský rodiče se přestěhovali do Mississauga, obce na předměstí Toronta v Kanadě. Později navštěvovala Střední školu v Cawthra Parku. Jako uznávaná modelka byla romanticky spojována s hercem Joshem Hartnettem. Daria Werbowy se nikdy nechtěla vážněji věnovat modelingu, ale svůj názor změnila, když v sobě objevila talent pro tento byznys.

Jakmile přešla k Elite Model získala několik výborných objednávek, ale ještě stále nedosáhla významnějšího mezinárodního úspěchu. Když si však vynikající hledač talentů z Elite Canada – Elmer Olsen založil svojí vlastní agenturu, Werbowy s ním začala spolupracovat a její kariéra se konečně pořádně rozběhla. Po pár letech pod hlavičkou International Management Group (IMG), získala Werbowy konečně uznání na mezinárodním modelingovém poli.

Ačkoliv už uvolnila post světové jedničky v modelingu, nadále drží rekord největšího počtu otevřených a uzavřených módních show v jedné sezóně. Až do dnešního dne seznam jejich klientů zahrnuje podniky jako Roberto Cavalli, Gucci, Hermes, Louis Vuitton, Versace, Missoni, Valentino, Chanel, Lancôme, David Yurman, Prada, Yves Saint–Laurent a byla dohromady na 21 obálkách časopisů Vogue. Hned ve své první sezóně podzim/zima 2003 Werbowy “uchvátila” pro sebe dvě z nejžádanějších zakázek ve světě modelingu: focení na obálku Vogue (hned třikrát, v červenci, srpnu a v říjnu) a reklamní kampaň podzim/zima pro Pradu. V červenci 2007 Forbes označil Dariu za 9. nejlépe vydělávající modelku na světě po hvězdách jako Karolína Kurková, Natalia Vodianová, Carolyn Murphy, Alessandra Ambrosio, Adriana Lima, Heidi Klum, Kate Moss a Gisele Bündchen...


145. článek dne...(do 30. listopadu 2010)



Franco Nero with son Carlo Gabriel Nero.jpg

Franco Nero (* 23. listopadu 1941) je slavný italský zpěvák a herec.

Už od svého dětství chtěl být hercem, od školních let hrál i zpíval v ochotnickém divadelním souboru, zpíval i s jazzovou kapelou. Opernímu zpěvu se věnoval i v Miláně během svých vysokoškolských studií ekonomie. Během své vojenské služby zajížděl do Říma, kde účinkoval ve fotorománech, pracoval zde jako osvětlovač a asistent kamery při natážení dokumentárních filmů. Chtěl se stát režisérem, nicméně náhoda tomu chtěla, že začal být od roku 1964 obsazován nejprve do drobných či epizodních rolí. Pro první velkou filmovou roli si ho vybral americký režisér John Huston do jím natáčeného velkofilmu Bible, kde hrál Ábela. Poté následovala série ušlechtilých a kladných hrdinů v různých dobrodružných a komerčních snímcích a v italských spaghetti westernech – z nich patrně vůbec nejznámější v Čechách byla parodická westernová komedie Vůně cibule.

Celá umělecká kariéra Franca Nera je nejen velice pestrá, bohatá ale i umělecky značně nevyrovnaná. Hrál kladné i záporné hrdiny, hrál policisty, detektivy, zloděje i desperáty, účinkoval ve filmu a v televizi v umělecky zcela podřadných komerčních snímcích stejně tak jako ve velmi hodnotných uměleckých dílech. Za svůj život si zahrál zhruba ve 150 různých snímcích různé provenience i úrovně, mimo jiné i v českém filmu Post Coitum nebo v koprodukčním filmu Juraje JakubiskaBathory.


146. článek dne...(do 2. prosince 2010)



Nelly Furtado 01.jpg

Nelly Furtado (* 2. prosince 1978) je slavná kanadská zpěvačka, textařka, instrumentalistka, hudební producentka a občas herečka.

Furtado se narodila v Kanadě a dětství prožila ve Victorii (Britská Kolumbie). Rodiče Nelly Furtado emigrovali z Portugalska do Kanady na začátku 80. let. Rodiči byla společně se sourozenci vedena ke vztahu k oběma kulturám, a proto umí výborně portugalsky. Ve dvanácti letech začala hrát ve své první skupině. Zpívali tehdy portugalsky a texty psala Nelly. V pozdějších letech jí začali hlavně ovlivňovat různí DJové a rappeři. Během návštěvy Toronta v roce 1996 se potkala s kanadskou hip-hopovou kapelou Join to Ranks a to jí velmi ovlivnilo.

K natočení svého debutového alba přizvala producenty Eatona a Westa, kteří jí pomohli k vydání alba v říjnu 2000. Hlavní úspěch zaznamenaly na tomto albu první tři singly, které se jmenovaly I'm Like a Bird, Turn off the Light a …On the Radio (Remember the Days). V roce 2002 obdržela 4 nominace na prestižní ceny Grammy, nakonec dostala jeden gramofon a to za nejlepší ženskou nahrávku za píseň I'm Like a Bird. Mimoto byla Furtado kritiky chválena za směsici různých zvuků a žánrů. Prestižní časopis Slant označil album za „rozkošné a svěží“. Úspěšnou desku završila úspěšným turné, které absolvovala společně s Mobym.

Předtím, než vydala své druhé album, porodila své první dítě, dcerku, která dostala jméno Nevis. Album Folklore vyšlo v listopadu 2003 a hodně songů bylo napsáno ve vzpomínce na bezstarostné dětství, jeden ze songů, Childhood Dreams, věnovala i své malé dcerce. Nejvíce do podvědomí posluchačů se vryl song s názvem Força, který Nelly zpívá ve své rodné portugalštině a který se stal oficiální hymnou Mistrovství Evropy ve fotbale 2004. Píseň zazpívala i před finále, které se konalo 4. července 2004 v Lisabonu. Album ale nebylo tak úspěšné jako její debut, vina padla na vydavatelství s tím, že jej málo propagovala, proto Nelly koncem roku 2005 odešla z nakladatelství DreamWorks do Geffen Records...


147. článek dne...(do 5. prosince 2010)



Tyra Banks 2005.jpg

Tyra Lynne Banks (* 4. prosince 1973) je populární americká supermodelka, známá televízní osobnost, spisovatelka, herečka a výkonná producentka. Je častým účastníkem různých talk-show. Veřejnost jí ale nejvíce vnímá v roli hosta a porotkyně soutěže America's Next Top Model, ve které působí od roku 2003. Dnes je to jedna z nejslavnějších supermodelek světa !

V roce 1991 Banks začínala svůj první rok na Vysoké škole Claremont McKenna, když jí jako 17-leté Elite Model Management přidělil první modelingovou práci. Před vstupem do světa módy, mnohdy odešla naprázdno při své snaze uspět v modelingu. Později uvedla, že svou první práci nevzala jako start do dlouhodobé módní kariéry: "Jeden agent viděl moje obrázky a řekl, že jsem byla jedinou dívkou, které chtěl vzít s sebou do Paříže... Nemyslela jsem si, že se stanu nějakou významnou modelkou. Pouze jsem si chtěla vydělat peníze na školu. "

Její kariéra se odstartovala, když přešla z trendové módy na komerční trh. Byla první afro-Američankou, která hrála hlavní roli na obálkách GQ a Sports Illustrated, ale největší slávu jí vynesla práce pro Victoria's Secret. V roce 1997 vyhrála prestižní cenu Michael Award za Supermodelku roku. Banks se účastnila přehlídek v Paříži, Miláně a ve Spojených státech. Objevuje se na stránkách mnoha časopisů, v reklamních vysíláních a na billboardech. Její modelingová práce zahrnuje předvádění na molech pro CoverGirl, Swatch, Pepsi, Nike, XOXO, LensCrafters, Tommy Hilfiger, Victoria's Secret, Ralph Lauren, Dolce & Gabbana, Yves Saint-Laurent, Chanel, Escada, Anna Sui, Liz claiborne a Richard Tyler. Tyra jednoznačně dodává půvab mezinárodním módním magazínům jako Vogue, ELLE, Amica, ELLEgirl, L'Officiel, Harper's Bazaar, Photo, Cosmopolitan a Sports Illustrated.

V době, kdy byly důležité dětsky vypadající či bezprizorní modelky, Banks vystupovala se svou smyslnější stavbou těla s výškou 178 cm. Banks musela usilovně pracovat, aby přesvědčila módních designérů, že stavba jejího těla je vhodná na mola a nakonec předvádí pro nejlepší a nejexkluzivnější designéry na celém světě. Později v její kariéře se Banks rozhodla, že ve světě vysoké módy si již nepřeje déle pokračovat a tak začala hledat práci v obchodní oblasti módy...


148. článek dne...(do 30. prosince 2010)