Gent

Z Multimediaexpo.cz

Gent (nizozemsky a německy Gent, francouzsky Gand, anglicky Ghent) je město v Belgii. Leží na soutoku Šeldy a Leie přibližně 55 km západně od hlavního města Bruselu a je správním centrem vlámské provincie Východní Flandry.

Dne 1. července 2006 žilo v Gentu 233 925 obyvatel a jeho rozloha činí přibližně 156 km2.

Ve středověku byl Gent významným a prosperujícím centrem. Co do počtu obyvatel byl tehdy pouze nepatrně menší než Paříž a větší než například Londýn. Dnes je Gent univerzitním a přístavním městem. Gentský přístav se rozkládá na 36 km2 a díky kanálu má spojení s mořem.

Obsah

Bývalé obce

Od roku 1977 se obec Gent skládá z 14 bývalých obcí:

Bývalé obce
  • I – Gent
  • II – Mariakerke
  • III – Drongen
  • IV – Wondelgem
  • V – Sint-Amandsberg
  • VI – Oostakker
  • VII – Desteldonk
  • VIII – Mendonk
  • IX – Sint-Kruis-Winkel
  • X – Ledeberg
  • XI – Gentbrugge
  • XII – Afsnee
  • XIII – Sint-Denijs-Westrem
  • XIV – Zwijnaarde

Dějiny

Nejstarší dějiny

Podle archeologických výzkumů bylo okolí soutoku řek Šeldy a Leie osídleno již v době kamenné a železné. Název města souvisí s jeho geografickou polohou. Pochází totiž pravděpodobně z keltského slova „ganda“, které se dá přeložit jako „soutok řek“. Někdy kolem začátku letopočtu se území octlo pod kontrolou Římanů a v té době na soutoku zmíněných řek začala vznikat osada. Římská nadvláda skončila na začátku 5. století, kdy do oblasti vpadli Frankové a osídlili ji.

7. – 9. století

V 7. století do Gentu přišel misionář sv. Amandus, bývalý šlechtic z Akvitánie, aby zde šířil křesťanství. Založil tam dvě opatství – opatství sv. Bavona (Sint-Baafsabdij) a opatství sv. Petra (Sint-Pietersabdij). Díky vytvoření nových církevních institucí se okolí Gentu stalo bezpečnou oblastí, ve které vládl pořádek. Počet obyvatel v okolí obou opatství se zvyšoval a přicházeli rovněž obchodníci z ciziny. Na počátku 9. století za vlády Karla Velikého se obě opatství rychle rozvíjela a jejich význam stoupl zejména poté, co byl jejich společným představeným jmenován Karlův životopisec Einhard. Slibný vývoj však neměl dlouhého trvání.

V letech 879–883 do města vtrhli Vikingové a vyplenili je. Obě opatství byla srovnána se zemí.

Období vlády flanderských hrabat

Po invazi Vikingů se stal Gent součástí flanderského hrabství, které patřilo k francouzskému království. Na místě dnešního donjonu hradu Gravensteen na levém břehu řeky Leie byla vybudována dřevěná pevnost. Díky tomu se oblast stala opět bezpečnou a začali se v ní usazovat obyvatelé z okolí, kteří se koncentrovali zejména v prostoru mezi Šeldou a Leie. Kvůli nárůstu počtu obyvatel bylo třeba vybudovat nové církevní budovy. Nejvýznamnější z nich byl kostel sv. Jana, dnešní katedrála sv. Bavona. Během 11. až 13. století se Gent stal důležitým obchodním centrem. Jeho význam spočíval zejména v produkci kvalitního sukna, na jehož výrobě se podílela značná část pracujících obyvatel. Sukno se vyváželo do mnoha zemí, např. do Německa, do Francie, na Pyrenejský poloostrov a dokonce i do oblasti severní Afriky. Naopak do Gentu se z ciziny dováželo různé spotřební zboží; nejdůležitější dovozní surovinou však byla anglická vlna, které bylo zapotřebí pro výrobu sukna. Společně s rozvojem průmyslu stoupal v Gentu počet obyvatel. Odhaduje se, že ve 13. – 15. století žilo ve městě přibližně 65 000 lidí a Gent byl po Paříži druhým největším městem Evropy na sever od Alp.

Hrad Graventseen z roku 1180

Díky ekonomickému vzestupu Gentu bohatla zejména vrstva podnikatelů (původních majitelů půdy). Téměř výlučnou ekonomickou moc v Gentu mělo v rukou méně než padesát rodin. Flanderský hrabě Filip Alsaský měl obavy, že se tyto rodiny budou vměšovat do politických záležitostí a usilovat o osamostatnění Gentu na flanderském hrabství, a aby posílil svoji kontrolu nad městem, nechal roku 1180 přebudovat dřevěnou pevnost na levém břehu řeky Leie na kamenný hrad zvaný Gravensteen. Majetkové rozdíly mezi majetnou a pracující vrstvou se postupně zvětšovaly a na začátku 14. století se situace stala neúnosnou, a to jak v Gentu, tak i v jiných flanderských městech, např. v Bruggách. Kromě toho v té době došlo ke zhoršení vztahů s francouzským králem Filipem IV. Sličným, který se snažil posílit svoji moc ve Flandrech na úkor flanderského hraběte Gui de Dampierrea. Dne 11. července 1302 došlo k bitvě u Kortrijku, která bývá označována jako „bitva zlatých ostruh“. V této bitvě bojovali obyčejní občané flanderských měst společně s flanderským hrabětem proti francouzské armádě, přičemž majetné vrstvy se přidaly na stranu Francie. Oproti očekávání bitva skončila zdrcujícím vítězstvím flanderských občanů. Po této události se situace řemeslníků v Gentu zlepšila. Od té doby byli totiž řemeslníci sdruženi v cechy, které měly možnost podílet se na politickém rozhodování v městské radě.

Socha Jacoba van Arteveldeho na Vrijdagmarktu („Páteční náměstí“)

K další krizi došlo během stoleté války. Flanderský hrabě Ludvík I. Flanderský se tehdy přidal na stranu Francie proti Anglii. Z toho důvodu byl přerušen dovoz anglické vlny do Flander, což mělo za následek obrovský nárůst nezaměstnanosti v Gentu a dalších flanderských městech, která byla jednostranně ekonomicky závislá na produkci sukna. V této nepříznivé situaci se obyvatelé Flander bouřili a propuklo lidové povstání, v jehož čele stál bohatý měšťan z Gentu Jacob van Artevelde. Roku 1338 se Artevelde ujal vlády ve Flandrech a hrabě Ludvík I. Flanderský byl nucen uprchnout do Francie.

Artevelde se rozhodl vyřešit krizi diplomatickou cestou a navázal kontakt s anglickým králem Edvardem III. (* listopad 1312, † červen 1377). Roku 1340 byl Edvard III. pozván do Gentu, kde byl veřejně prohlášen za krále Francie. Po této události byl obnoven dovoz anglické vlny a Jacob van Artevelde zůstal ve Flandrech u moci do roku 1345, kdy byl zavražděn.

Období nadvlády Burgundů

Roku 1369 se dcera posledního flanderského hraběte Ludvíka II. Flanderského provdala za burgundského vévodu Filipa Smělého a v letech 1384-1477 byly Flandry součástí burgundského vévodství.

V období burgundské nadvlády se v Gentu objevovaly snahy o osamostatnění města, nicméně byly potlačeny. Nakonec Gent utrpěl těžkou porážku od vojska burgundského vévody Filipa III. Dobrého v bitvě u Gavere roku 1453. Po ekonomické stránce se však Gentu i nadále dařilo, a to i přesto, že produkce sukna již nebyla tak výnosná jako dříve kvůli konkurenci výrobců v jiných městech v Brabantsku, Holandsku a Anglii. Hlavním zdrojem příjmů byl nyní obchod s obilím a s vínem.

16. a 17. století

Roku 1500 se v Gentu narodil Karel V., který se později stal císařem Svaté říše římské a králem Španělska. Roku 1506 zdědil po svém otci Filipu Sličném území Burgundska, ke kterému patřila i oblast Nizozemí včetně Flander. Karel V. vedl četné války, které bylo třeba financovat, a proto roku 1537 zavedl v Nizozemí vysoké daně. To však pobouřilo gentské obyvatele, a tak roku 1539 proběhlo v Gentu povstání. Karel V. osobně přijel do Gentu a povstání tvrdě potlačil. Kromě toho na město uvalil přísný trest v podobě omezení jeho práv a vůdci povstání museli bosi a s oprátkou kolem krku prosit Karla V. o milost. Od té doby jsou obyvatelé Gentu označováni slovem „stropdrager“ (nebo zkráceně „stropke“), které se dá do češtiny přeložit jako „ten, kdo nese oprátku“.

Plán Gentu z roku 1777

Ve druhé polovině 16. století docházelo v Gentu k náboženským konfliktům mezi protestanty a katolíky. Protestanti ničili církevní budovy jako kostely a kláštery.

V letech 1577-1584 byl Gent městským státem, ve kterém vládli kalvinisté, nicméně roku 1584 španělská armáda znovu nastolila katolicismus. Mnoho lidí, zvláště protestantů, v té době odešlo do emigrace do severního Nizozemí, Německa nebo Anglie. V první polovině 17. století byly opraveny nebo znovu postaveny církevní budovy, které byly poškozeny nebo zničeny v období náboženských nepokojů.

18. a 19. století

V 18. a 19. stol. se v Gentu opět rozvíjel textilní průmysl a v letech 1824-1827 byl zbudován kanál spojující Gent s městem Terneuzen na pobřeží dnešního Nizozemska. Roku 1814 byla v Gentu podepsána tzv. gentská smlouva mezi Anglií a USA, ve které se obě strany dohodly na míru po anglicko-americké válce. Po belgické revoluci roku 1830 vznikla v Gentu první odborová organizace v Belgii.

20. století

Roku 1913 se v Gentu konala světová výstava EXPO a při té příležitosti byla provedena rekonstrukce některých historických budov, např. hradu Gravensteen. Během první i druhé světové války bylo město okupováno Němci a v září 1944 byly některé jeho části bombardovány. Po 2. světové válce se v Gentu rozvíjejí různá průmyslová odvětví.

Ekonomika

Z hlediska hospodářství má Gent dobrou polohu v jádrové oblasti Belgie (vlámský diamant) i celé Evropy (modrý neboli evropský banán). V okruhu 300 km žije přibližně 70 milionů obyvatel a nacházejí se zde velká města jako Londýn, Paříž, Amsterdam či Brusel, jakož i hustě osídlené a industrializované oblasti jako Porúří v Německu nebo Ranstadt Holland v Nizozemsku. Gent má rovněž dobré silniční a železniční spojení a jeho přístav, třetí největší v Belgii, má díky kanálu spojení s mořem. Gent byl významným hospodářským centrem již v období středověku, kdy byla jeho prosperita založena na produkci sukna. Ve druhé polovině 20. století zaznamenal Gent výrazný růst ekonomické aktivity v okolí přístavu. Hlavním průmyslovým odvětvím v této oblasti je ocelářství, které poskytuje přibližně 6000 pracovních míst. Největším producentem oceli v Gentu je Sidmar, dceřiná společnost Arceloru, která zde vybudovala ocelárnu v 60. letech. V gentském přístavu působí rovněž automobilové společnosti Honda a Volvo; Honda využívá přístavu k dovozu aut ze Spojeného království, Japonska a USA, zatímco Volvo vyrábí osobní a nákladní automobily přímo v přístavu. Mezi další průmyslová odvětví v přístavu patří např. chemie, petrochemie, gumárenství (společnost Gates), textilnictví (společnost Hanes) a potravinářství (mj. společnosti Citrosuco Paulista a Dreyfus, které se zaměřují na ovocné džusy). V posledních letech se v Gentu rozvíjejí moderní průmyslová odvětví založená na vědě a výzkumu, a to zejména v oblasti biotechnologií (např. farmacie a bioenergie). Gent má dobré podmínky k rozvoji těchto odvětví, neboť má jednu z nejvýznamnějších univerzit v Beneluxu a tři další vyšší školy a s více než 50 000 studenty a 7500 pracovníky ve výzkumu je největším akademickým městem ve Vlámsku.[1] Gent je důležitým vlámským centrem zdravotnictví a obchodu, jakož i turisticky vyhledávanou lokalitou.

Vlakové nádraží Gent-Sint-Pieters

Doprava

Gent je významným dopravním uzlem. Nacházejí se v něm dvě železniční nádraží, Gent-Sint-Pieters a Gent-Dampoort, a procházejí jím evropské silnice E40 (trasa Londýn-Istanbul) a E17 (Lisabon-Stockholm). Z hlediska lodní dopravy je velice důležitý kanál z Gentu do Tergeuzenu v Nizozemsku, díky kterému má gentský přístav spojení se Severním mořem. Kanály spojují Gent rovněž s Bruggami a Ostende. Městskou hromadnou dopravu v Gentu zajišťuje vlámská společnost De Lijn. Její síť zahrnuje čtyři tramvajové linky, jednu trolejbusovou linku (jedinou v Belgii) a několik autobusových linek. O víkendech je noční doprava městskými autobusy zdarma. Roku 1996 byla v části gentského centra vytvořena pěší zóna a zakázán průjezd motorových vozidel. Od té doby má Gent největší městské centrum bez automobilového provozu v Belgii. Do pěší zóny mají neomezený přístup cyklisté. Motorová vozidla se mohou po pěší zóně pohybovat se zvláštním povolením — to se týká např. hromadné dopravy, zásobování, zdravotní služby, taxislužby a automobilů místních obyvatel.

Obyvatelstvo

Dne 1. července 2005 mělo město Gent 231 671 obyvatel a v okresu Gent žilo 506 596 obyvatel. Nezaměstnanost činila dne 1. ledna 1999 7,3 %, což je méně než belgický průměr 9,5 %. 63 % zaměstnaných pracuje ve službách, 25 % v průmyslu a 12 % jsou soukromníci (údaje z roku 1995). Každý den dojíždí do Gentu za prací 35 000 lidí.

Školství

Celkově se v Gentu nachází více než 300 různých vzdělávacích zařízení, z toho 82 základních a 61 středních škol. Gentské školy navštěvuje celkem přibližně 80 tisíc žáků a studentů, z nichž 58 tisíc žije přímo v Gentu. Gentská univerzita patří mezi nejvýznamnější univerzity v Beneluxu. Zahrnuje 11 fakult a studuje na ní přibližně 27 tisíc studentů, z nichž 1900 jsou cizinci.

Turistický ruch

Gent je turisticky atraktivní díky vodním kanálům, muzeím a zejména díky velkému množství zachovalých středověkých staveb v centru města. Přesto jej v oblasti turistického ruchu zastiňují nedaleké Bruggy. Je to způsobeno tím, že v 18. a 19. století gentské památky trpěly průmyslovou činností a došlo ke znečištění ovzduší. Od té doby se však situace zlepšila zejména díky rekonstrukci historických budov.

Zajímavá místa v centru

Panoramatický pohled na nábřeží Graslei
  • Tři gentské věže
    • Katedrála sv. Bavona (St-Baafskathedraal), původně kostel sv. Jana (Sint-Janskerk)
    • Zvonice (Belfort)
    • Kostel sv. Mikuláše (St-Niklaaskerk)
  • Radnice (Stadhuis)
  • Hrad Gravensteen
  • Nábřeží Graslei se zachovalými cechovními domy, z nichž některé pocházejí již z 12. stol.

Fotografie

Gentská radnice

Gentská zvonice (Belfort); za ní je vidět kostel sv. Mikuláše (St-Niklaaskerk)

Oltář v kostele sv. Mikuláše

Kostel sv. Mikuláše

Pohled z nábřeží Kraanlei

Katedrála sv. Bavona

Kostel sv. Anny

Družicový snímek Gentu

Císař Karel V., narozený v Gentu roku 1500
Socha Jacoba van Arteveldeho na Vrijdagmarktu

Významné osobnosti

  • Svatý Bavo, patron Gentu (589-654)
  • Jindřich z Gentu, scholastický filosof (cca 1217-1293)
  • Jacob van Artevelde, státník a politický vůdce (cca 1290-1345)
  • Jan z Gauntu, vévoda z Lancasteru (1340-1399)
  • Jan van Eyck, malíř (cca 1385-1441)
  • Hugo van der Goes, malíř (cca 1440-1482)
  • Jacob Obrecht, renesanční hudební skladatel (cca 1457-1505)
  • Karel V., císař Svaté říše římské (1500-1558)
  • Daniel Heinsius, nizozemský renesanční učenec (1580-1655)
  • Caspar de Crayer, malíř (1582-1669)
  • Jan Frans Willems, spisovatel (1793-1846)
  • Ludvík XVIII., francouzský král, strávil v exilu v Gentu sto dní Napoleonovy vlády roku 1815
  • Charles John Seghers, jezuitský kněz a misionář (1839-1886)
  • Victor Horta, secesní architekt (1861-1947)
  • Maurice Maeterlinck, básník, dramatik, esejista, nositel Nobelovy ceny za literaturu (1862-1949)
  • Leo Baekeland, chemik a vynálezce bakelitu (1863-1944)
  • Pierre Louÿs, básník a spisovatel (1870-1925)
  • Corneille Jean François Heymans, psycholog a nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství (1892-1968)

Partnerská města

Reference

  1. ↑ „University and City unite to strengthen the knowledge economy“ – článek o rozvoji odvětvích založených na vědě a výzkumu v Gentu v angličtině

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Gent
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Gent
Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Gent“