V pátek 26. dubna 2024 úderem 22 hodiny začíná naše nová
a opravdu velká série soutěží o nejlepší webovou stránku !!
Proto neváhejte a začněte hned zítra soutěžit o lákavé ceny !!

Archiv pro Článek dne 2010

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
(+ pro rok 2016)
m (Stránka Multimediaexpo.cz:Článek týdne/Archiv/2010 přemístěna na stránku Archiv pro Článek dne 2010: Lepší název)

Verze z 16. 1. 2018, 11:30

Zde je archiv článků TÝDNE pro rok 2010, které již byly zveřejněné na hlavní stránce (aby nedocházelo k častému opakování).

Všechny články se vkládají pomocí šablon.


Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/01

89. článek týdne...(do 27. ledna 2010)


Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/03

90. článek týdne...(do 8. února 2010)


Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/06

91. článek týdne...(do 15. února 2010)


Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/07

92. článek týdne...(do 27. února 2010)


Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/08

93. článek týdne...(do 8. března 2010)


Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/10

94. článek týdne...(do 15. března 2010)


Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/11

95. článek týdne...(do 2. dubna 2010)


Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/12

96. článek dne...(do 4. dubna 2010)


Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/13

97. článek dne...(do 6. dubna 2010)


Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/14

98. článek dne...(do 8. dubna 2010)


Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/15

99. článek dne...(do 10. dubna 2010)


Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/16

100. článek dne...(do 14. dubna 2010)


Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/17

101. článek dne...(do 16. dubna 2010)


Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/18

102. článek dne...(do 18. dubna 2010)


Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/19

103. článek dne...(do 20. dubna 2010)


Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/20

104. článek dne...(do 22. dubna 2010)


Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/21


105. článek dne...(do 28. dubna 2010)


Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/22

106. článek dne...(do 30. dubna 2010)


Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/23

107. článek dne...(do 4. května 2010)


Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/24

108. článek dne...(do 6. května 2010)


Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/25

109. článek dne...(do 8. května 2010)



Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/26

110. článek dne...(do 14. května 2010)



Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/27

111. článek dne...(do 16. května 2010)



Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/28

112. článek dne...(do 18. května 2010)



Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/29

113. článek dne...(do 20. května 2010)



Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/30

114. článek dne...(do 8. června 2010)



Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/31

115. článek dne...(do 14. června 2010)



Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/32

116. článek dne...(do 22. června 2010)


Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/33

117. článek dne...(do 30. června 2010)


Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/34

118. článek dne...(do 20. července 2010)



Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/35

119. článek dne...(do 3. srpna 2010)



Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/36

120. článek dne...(do 8. srpna 2010)



Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/37

121. článek dne...(do 10. srpna 2010)



Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/38

122. článek dne...(do 22. srpna 2010)



Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/39

123. článek dne...(do 1. září 2010)



Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/40

124. článek dne...(do 8. září 2010)



Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/41

125. článek dne...(do 13. září 2010)



Multimediaexpo.cz:Článek týdne/2010/42

126. článek dne...(do 14. září 2010)



Carmen Kass.jpg

Carmen Kass (* 14. září 1978) je estonská supermodelka.

Když měla Carmen 14 roků objevil jí v jednom z tallinnských supermarketů italský modelingový skaut. Kass se chtěla zúčastnit soutěže o titul estonské Královny krásy, ale nabídka odletět do Milána a odstartovat modelingovou kariéru se jí nakonec zdála lákavější a lukrativnější.

Kass se v 18-ti letech oficiálně přestěhovala do Paříže. Jen krátce nato se ocitla na obálce světoznámých časopisů jako Vogue (Francie) v 1997, ELLE (Australie), Image (Velká Británie), Madame Figaro, Numéro France, Vogue (Francie) a Vogue (USA) v 1999.

V roce 1999, Kass předváděla pro top návrháře jako Alberta Ferretti, Anna Sui, Bill Blass, Christian Dior, DKNY, Dolce & Gabbana, Gucci, Michael Kors, Moschino, Prada, Oscar de la Renta, Ralph Lauren, Tommy Hilfiger, Louis Vuitton a Valentino.

Pracovala na různých reklamách pro Calvina Kleina, Chanel, Donnu Karan, Givenchy, Fendi, Michael Kors, Versace, a také pro General Motors. Známá je svou reklamní kampaní pro známou značku The Gap. Kass je rovněž hvězdou firmy Sephora, která je jedním z vedoucích výrobců kosmetiky a také tváří parfému J'adore z dílny Christian Dior. Kass získala cenu časopisu Vogue jako Modelka roka 2000 během "2000 VH1/Vogue Fashion Awards".

V roce 2006 se objevila v reklamách pro Dsquared, Pedro del Hierro, Michael Kors a Chloé s Malgosia Bela. V roce 2007 dostala Kass nabídku na nejméně 8 nových kampaní a to pro kolekce jaro / léto od takových návrhářů jako Versace, Michael Kors, Salvatore Ferragamo, Gap, Peek & Cloppenburg, Bedat & Co, Time a Et Vous?.


127. článek dne...(do 15. září 2010)



Murray Gell-Mann1.jpg

Murray Gell-Mann (* 15. září 1929) je slavný americký fyzik, který získal v roce 1969 Nobelovu cenu za fyziku za svou práci na teorii elementárních částic.

V roce 1948 získal bakalářský titul v oboru fyzika na Yaleské univerzitě, v roce 1951 titul PhD ve fyzice na MITu (Massachusetts Institute of Technology). V letech 19541955 působil jako mimořádný profesor na Columbia University. V letech 19551993 byl profesorem na Caltechu.

Gell-Mannovu práci v padesátých letech komplikoval problém, kam zařadit nově objevené částice, které byly nazvány kaony a hyperony. Zařazení těchto částic vedlo k objevení nového kvantového čísla nazvaného podivnost. Jeden z Gell-Mannových objevů je Gell-Mann–Nishijimova rovnice, která byla zpočátku formulována z empirických výsledků, ale později byla vysvětlena kvarkovým modelem částic.

V roce 1961 ho tato rovnice dovedla ke klasifikaci elementárních částic hadronů do rodin podle jejich měnících se vlastností. Vzniklé schéma se nyní vysvětluje pomocí kvarkového modelu. Gell-Mann sám nazval systém termínem vypůjčeným z buddhismu „osmerá cesta", protože vznikaly oktety (osmice) částic. V roce 1964 Gell-Mann přišel s ideou kvarků. Podle těchto představ měly být mezony a baryony složené systémy skládající se z kvarků nebo antikvarků (baryony ze tří kvarků, mezony z dvojic kvark-antikvark). Kvarky měly být tří typů, jež dostaly jméno u (up), d (down) a s (strange - podivný), se spinem 1/2 a elektrickým nábojem. Od doby svého vzniku byla tato teorie ještě dále rozvinuta.

Později Gell-Mann spolupracoval se slavným Richardem Feynmanem na výzkumu slabé interakce...


128. článek dne...(do 16. září 2010)



Mikulov 06.jpg

Zámek Mikulov je barokní zámek, který se nachází v těsné blízkosti centra města Mikulovokrese Břeclav. Stojí na skalnatém kopci zvaném Zámecký vrch a tvoří jednu z dominant města. Prostory zámku slouží jako stálá expozice Regionálního muzea v Mikulově. Na místě mikulovského zámku původně stál kamenný románský hrad z dob Přemyslovců. Ve 13. století připadl Lichtenštejnům a začal být přestavován do gotické podoby.

Mikulovský zámek se nachází v Jihomoravském kraji v okrese Břeclav v těsné blízkosti centra města Mikulov, nedaleko hranic s Rakouskem ve vinařské oblasti Pavlovských vrchů. Stojí na Zámeckém kopci a společně se svatým kopečkem tvoří jednu z dominant města. K zámeckému komplexu patří i nedaleká předsunutá obranná věž zvaná Kozí hrádek. Ta v současné době slouží jako vyhlídka.

Zámek má protáhlý půdorys, příjezdová cesta k němu vede z východní strany směrem od mikulovského náměstí. Komplex zámeckých budov je vystavěn v barokním (původně renesančním) stylu. V současné době se v jejich prostorách nachází stálé expozice Regionálního muzea v Mikulově, které jsou zaměřeny především na vinařství a historii zámku.

Zámek má fakticky dvě hlavní nádvoří, jež od sebe odděluje spojovací chodba mezi západní a východní budovou. Severněji položené nádvoří sloužilo v minulosti jako čestný dvůr. Dnes se na něm nachází pozůstatky sochařské výzdoby zámku a gotická studna z 13. století. Bývalý čestný dvůr je spojen s přednádvořím skalním průchodem, nad kterým je vystavěna věž válcového tvaru s vestavěnou osmibokou kaplí zakončenou cibulovitou střechou. Dominantou přednádvoří je kamenná věž s břitem, vedle níž je brána zajištující průchod k dalšímu přednávoří s protáhlým půdorysem. Na něm se nachází vinný sklep, bývalé hospodářské budovy a jízdárna.


129. článek dne...(do 17. září 2010)



Ovechkin Russia4.png

Alexandr Michajlovič Ovečkin (* 17. září 1985) je profesionálním ruským hokejistou a reprezentantem národního týmu. Pro své hráčské, zejména individuální schopnosti je v dnešní době považován za nejlepšího hokejistu planety. V sezoně 2007–2008 překonal hranici 60 branek.

Narodil se jako nejmladší ze tří bratrů, do sportovní rodiny. Už od útlého věku miloval lední hokej a díky svému bratrovi Sergejovi se do něj ve svých 8 letech také nechal zapsat.

Hraje v týmu NHL Washington Capitals. V NHL byl v sezóně 2005–2006 dvakrát jmenován nováčkem měsíce (prosinec, leden) a překonal i nováčkovský rekord týmu v počtu bodů (68). 1. února 2006 byl jmenován nejen nováčkem měsíce za měsíc leden, ale zároveň i ofensivním hráčem tohoto měsíce, což se dosud podařilo pouze dvěma hráčům v historii této soutěže.I díky tomu tento rok podepsal velmi dlouhou a lukrativní smlouvu ve svém stávajícím týmu na dvanáct let s výdělkem 124 milionů dolarů.Tímto se tedy stal v současné době jedním z nejlépe placených hráčů NHL.

16. ledna 2006 proti klubu Phoenix Coyotes vstřelil branku, kterou někteří označili jako jednu z nejfantastičtějších či jednu z nejlepších vůbec kdy vstřelených. Ovečkin byl při úniku sražen obráncem, načež poté jednou rukou v pozici na zádech a z ostrého úhlu přes hlavu dopravil puk za vyjetého brankaře Briana Bouchera.


130. článek dne...(do 18. září 2010)



NeXTSTEP desktop.jpg

NeXTSTEP je legendární operační systém, který byl plně kompatibilní se systémem UNIX. Poprvé byl představen v říjnu 1988. NeXTSTEP verze 1.0 se dostal na trh 18. září 1989. Vyvinula jej firma NeXT Computer Inc., založená Stevem Jobsem. Původně byl určen pouze pro počítače NeXT s procesorem Motorola 68040, od roku 1993 je vyvíjen pro PC s procesory Intel.

I když to zpočátku nebylo příliš patrné v roce 1989 nastal zlom. Rychlost nového procesoru Intel 486 se totiž silně přiblížila výkonu běžných pracovních stanic. Proto se začaly objevovat ve světě stolních PC počítačů nové operační systémy založené na grafickém uživatelském prostředí. Mezi tyto operační systémy patří Windows NT, OS/2, Solaris a NeXTSTEP, který jako první na světě nabízel plně objektově orientované prostředí.

Snadno dokázal pracovat v lokálních heterogenních sítích, kde mohl bez problémů komunikovat s počítači Macintosh (rozhraní AppleShare), PC (rozhraní TCP/IP), Novell (rozhraní IPX) i Unix (rozhraní TCP/IP). Unix však má jednu slabost. Díky rozmanitosti funkcí a vlastností systému Unix, je jeho obsluha velmi komplikovaná. A právě tuto slabost pomohl uživateli překonat grafický NeXTSTEP. 10. února 1993 se firma NeXT Computer Inc. rozhodla ukončit výrobu „černého železa“ pracovních stanic NeXT a orientovat se pouze na software. Zároveň s tím převést NeXTSTEP s prostředí procesoru Motorola 68040 na procesor Intel 486. Převedení na platformu Intel bylo dokončeno 25. května 1993. Už 17. června 1993 proběhlo v Praze první představení tohoto fascinujícího systému v Čechách. První oficiální představení NeXTSTEPu pro procesory Intel proběhlo 1. července 1993 a z prezentace bylo jasně patrné, že NeXTSTEP nabízí mnohem více funkcí než Windows NT...


131. článek dne...(do 20. září 2010)



Campanile-di-Giotto-2005.jpg

Giottova zvonice nacházející se v historické metropoli Toskánska – Florencii, je jednou ze tří slavných italských zvonic. Tento umělecký skvost byl postaven v letech 1334–1359 jako součást katedrály Santa Maria del Fiore.

Roku 1334 jmenovala městská rada ve Florencii architektem pro stavbu hradeb města malíře Giotta di Bondone. Giotto, jemuž se v té době již blížila sedmdesátka, byl tehdy všeobecně uznávaným umělcem v celé Itálii a vytvořil skutečnou školu svých žáků. Ještě v roce 1334 vypracoval Giotto projekt zvonice, takže její výstavba mohla být zahájena již 18. července téhož roku. nedlouho nato odjel do Milána, kam ho povolal tamní vládce Azzo Visconti. V Miláně setrval až do roku 1336. Brzy po návratu do Florencie, 8. ledna 1337, zemřel a byl s úctou pochován v rozestavěném dómu. Po Giottově smrti vedli stavbu katedrály i kampanily Andrea Pisano a Francesco Talenti.

Zvonice byla vystavěna na čtvercovém základu, jehož strany měří 14 metrů. Její výška činí 84 metrů. Stěny kampanily jsou obložené barevným mramorem, jak bylo typické pro toskánskou gotickou architekturu. Vysoká věž je rozdělena do několika pásů. Dva nejspodnější pásy podezdívky (jak je patrné při zvětšení obrázku) jsou zdobeny kosočtvercovými a šestihrannými kachlovými reliéfy, jež jsou dílem Andrey Pisana (sochaře pisánské školy, který krátce předtím zhotovil nádherné bronzové dveře pro Baptisterium sv. Jana, jež se nachází naproti katedrále a zvonici) a Lucy della Robbia). Vyšší pás nad podezdívkou obsahuje výklenky se sochami, jejichž autorem je nejvýznamnější italský sochař 15. století Donatello (cyklus Proroci) a další významní umělci. Originály reliéfů a soch byly nahrazeny kopiemi a jsou dnes uschovány v Muzeu dómu (Museo del´Opera dell Duomo). Ve vrchní části věže jsou tři patra s velkými okny gotického tvaru. Okenní výklenky se směrem nahoru zvětšují, a vytvářejí tak zdání lehkosti.

Historické centrum Florencie, včetně Giottovy zvonice, bylo roku 1982 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.


132. článek dne...(do 23. září 2010)



Rbk dolde.jpg
Pozor, jed !

Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) je impozantní rostlina z čeledi miříkovitých pocházející z oblasti centrální Asie.

V současné době je bolševník velkolepý v mnoha zemích severní polokoule, včetně České republiky, veden jako nebezpečný invazní druh, který je schopen ničit původní ekosystémy na daném území. Obsahuje fototoxické furanokumariny, které u člověka způsobují těžké fotodermatitidy.

Také proto se vůči bolševníku nasazují nejrůznější způsoby boje, včetně postřiků a mechanického odstraňování, a je centrem pozornosti řady výzkumných projektů zaměřených na jeho ekologii a nalezení vhodných metod potlačování jeho výskytu.

Jako invazní rostlina osidluje bolševník velkolepý téměř veškerá stanoviště. Šíří se podle cest a vodních toků. Obvykle nejdřív ovládne ruderální stanoviště (narušené, zpustlé stanoviště) a s podporou takto vzniklých ohnisek se pak začne šířit i na vlhká a na živiny bohatá stanoviště v okolí, odkud postupně vytlačí konkurenčně silné byliny. Využívá k tomu faktu, že jeho semena vyklíčí velmi brzy na jaře, rychle přerostou většinu rostlin a vytvoří zákryv, který mu poskytuje velkou výhodu. Časem dojde obvykle k vytvoření souvislého porostu, který může pohltit 80 % veškerého slunečního záření a zcela znemožnit ostatním rostlinám růst.

Ovládne-li bolševník velkolepý nějaký prostor, nelze dost dobře předpokládat, že by se ho příroda v dohledné době sama zbavila a k jeho vytlačení je třeba lidského zásahu. Jeho porost vytváří prostředí nevhodné pro růst většiny rostlin, včetně semenáčků stromů a představuje významné zdravotní riziko pro zvířata i člověka.

Přirozené šíření zajišťují semena roznášená větrem a tekoucí vodou, dále mají význam i semena zachycená na dobytku či pneumatikách. Rychlost šíření je v globálním i regionálním měřítku srovnatelná s nejnebezpečnějšími invazními druhy, v závislosti na podmínkách může docházet ke každoročnímu posunu hranice plochy zarostlé bolševníkem až o desítky metrů...


133. článek dne...(do 29. září 2010)



Michelle Alves.jpg

Michelle Alves (* 19. září 1978) je brazilská supermodelka.

Příjemné dětství prožila v úspěšném akademickém prostředí, její otec byl inženýr a matka právnička. Díky tomu byla vychovávaná k tomu, aby škola byla vždy na prvním místě. Tvrdé studium a univerzitní vzdělání bylo v její rodině považováno za samozřejmost.

Michelle studovala stavební inženýrství na státní univerzitě v Londrine a vysoká zelenooká brunetka byla opravdu vynikající studentkou. Navzdoru tomu však byla Michelle přesvědčena, že vysoká škola není jejím hlavním cílem. Měla velké sny o dlouhém cestování po světe a poznávání nových kultur. Potom co jí modelingový skaut vnutil myšlenku, že by měla dělat v módním průmyslu, rozhodla se využít přitažlivou příležitost, aby si v budoucnosti mohla splnit své sny.

Když se přestěhovala do São Paula, velmi rychle si získala solidní jméno ve světe jihoamerického modelingu. Jejím dalším velkým cílem bylo dobytí severo-americké scény, podobně jako se to před ní podařilo jiným slavným brazilským modelkám – Adriana Lima, Gisele Bündchen a Ana Beatriz Barros.

V roce 2000 vstoupila Michelle do světa top modelingu ve velkém stylu. Mnohokrát se objevila na stránkách časopisů Elle, Glamour a Vogue. V roce 2002 se stala součástí jednoho ze 16 oblíbených spotů na Victoria´s Secret show. Tento program byl a stále je velmi sledovanou televizní událostí. Následně Michelle podepsala smlouvu s Victoria's Secret.

A stal se zázrak. Během jediného roku se Michelle změnila z málo známé modelky z magazínů na jednu z neznámějších tváří v módním průmyslu, kterou mnoho odborníků přirovnává k Gisele Bündchen...


134. článek dne...(do 1. října 2010)



JimmyCarterPortrait.jpg

Jimmy Carter (* 1. října 1924) je americký demokratický politik a 39. prezident Spojených států amerických (19771981).

Carter v roce 2002 obdržel Nobelovu cenu za mír.

Za jeho největší úspěchy je považováno vytvoření národní energetické politiky a reforma vlády, která vedla k vytvoření dvou ministerstev, Ministerstva energetiky a Ministerstva školství. Carter také úspěšně dereguloval některá průmyslová odvětví a zároveň prosadil silnější legislativu pro ochranu životního prostředí a rozšiřování národních parků na Aljašce. V mezinárodní politice se mezi jeho největší úspěchy řadí zprostředkování uzavření mírové dohody v Camp Davidu mezi Egyptem a Izraelem 26. března 1979, dohody o Panamském průplavu, vytvoření plných diplomatických styků s Čínou a pokračování v druhé řadě rozhovorů o omezení strategických zbraní (SALT), jejichž první část byla uzavřena již v roce 1972.

V roce 1979 byl Carter nucen čelit následkům druhého ropného šoku. V listopadu 1979 začala jeho obliba u obyvatel klesat. Když o měsíc později došlo k útoku Sovětského svazu na Afghánistán (Sovětská invaze do Afghánistánu), Carter se začal jevit jako slabý prezident, za kterého vliv Spojených států ve světě začal klesat.

Další vlna zklamání se objevila, když v dubnu 1980 zcela selhala operace na osvobození rukojmí v Teheránu. Pokud by proběhla úspěšně, měl by Carter lepší pozici pro obhájení prezidentského úřadu. V listopadu téhož roku jej ale zcela podle očekávání porazil Ronald Reagan...


135. článek dne...(do 4. října 2010)



ZuleykaRivera2.jpg

Zuleyka Jerrís Rivera Mendoza (* 3. října 1987) je slavná portorická modelka.

Dokázala totiž kromě titulu královny krásy Portorika získat i maximálně prestižní titul Miss Universe 2006.

Zuleyka Rivera reprezentovala Portoriko na soutěži Miss Universe 2006, jejíž živý televizní přenos vysílali 23. července 2006 z Los Angeles v Kalifornii. Po disciplínách v plavkách, večerních šatech a rozhovoru, jí korunovala odcházející držitelka titulu Natalia Glebova z Kanady. První vicemiss se stala oblíbená Kurara Chibana z Japonska.

Tento večer se do kroniky zapsal i tím, že vítězka během tiskové besedy s novináři nakrátko omdlela. Incident byl připisovaný vyčerpanosti následkem úpalu (z jevištních světel) a také váze šatů s řetězy, které měla během ceremonie na sobě.

Rivera byla pátou Portoričankou, která vyhrála tuto prestižní soutěž a díky tomu je tento ostrov na druhém místě v počtu získaných titulů ze všech zemí (hned za USA). Před 5. vítězstvím se Portoriko dělilo o druhou příčku s Venezuelou, protože obě krajiny měli shodně po čtyřech titulech. Rivera byla třetí Portoričankou v řadě, která se probojovala do Top 5 nejkrásnějších děvčat vesmíru.

Rivera se objevila jen 5 let po Denise Quiñones, která byla poslední vítězkou z Portorika. Na Miss Universe 2007 přenechala svojí korunu Riyo Mori z Japonska, která se stala novou královnou. Soutěž se konala 28. května 2007 v Mexiku před zraky více než 600 miliónů diváků. Její kralování trvalo 10 měsíců a bylo jedno z nejkratších v historii celé soutěže Miss Universe.


136. článek dne...(do 7. října 2010)



Casey Stoner Phillip Island 2007.jpg

Casey Stoner (* 6. října 1985) je slavný australský motocyklový závodník. Casey odstartoval svou kariéru v mistrovství světa v roce 2002 ve třídě do 250 ccm. Jeho nejlepším umístěním v premiérové sezoně bylo 5. místo z Grand Prix České republiky.

V roce 2003 se však přesunul do slabší kubatury a ukázalo se to jako správná volba. Mladý Australan si v Německu připsal své první pódiové umístění a v posledním závodě ve Valencii získal své první vítězství ve světovém šampionátu. V celkovém hodnocení skončil na 8. místě. V oranžových barvách rakouské stáje v roce 2004 vyhrál Grand Prix Malajsie a opět vylepšil své konečné umístění v konečné tabulce, když skončil na 5. pozici.

V ročníku 2005 konečně ukázal naplno svůj talent. Byl jediným jezdcem startovního pole, který dokázal svádět vyrovnané souboje se „španělským zázračným dítětem“ Danielem Pedrosou. V sezoně si Stoner připsal 5 vítězství a s 254 mistrovskými body obsadil celkově druhé místo, právě za mladým Španělem. Nastal tak pravý čas pro přesun do královské kubatury MotoGP.

Při své debutové sezoně 2006 v MotoGP překvapil Casey odborníky i širokou veřejnost, když si hned ve druhém závodě sezony vyjel v Kataru pole position. Samotný závod už však tak povedený nebyl... Úspěch v podobě poháru přišel hned v následujícím závodě v Turecku, kdy Stoner obsadil 2. místo. V tomto roce Casey projížděl cílem buď mezi prvními, nebo vůbec. Přes nevyrovnané výkony si Caseyho pro příští sezonu překvapivě vybral tovární tým Ducati.

Hned v úvodu sezony 2007 překonal i ta nejoptimističtější očekávaní. V prvních 4 závodech si Stoner připsal 3 vítězství. Za celou sezonu se ve startovním poli nenašel nikdo, kdo by Australana v rudých barvách italské stáje dokázal pravidelně porážet. Stoner si v této fenomenální sezoně připsal víc vítězství, než za celou dosavadní kariéru v Mistrovství světa – na nejvyšším stupínku stanul celkem 10x. O zisku titulu světového šampióna definitivně rozhodl stylově, vítězstvím v domácí Velké ceně na Phillip Islandu už 3 závody před koncem seriálu !


137. článek dne...(do 14. října 2010)



MontajeStgo-4.jpg

Santiago de Chile je hlavním městem státu Chile, které nyní mohutně oslavuje fantastickou záchranu všech 33 zavalených horníků uvězněných téměř 70 dní v hloubce 688 metrů !

Santiago je nejstarší město Chile, které je evropského původu. Dne 12. února 1541 jej založil španělský conquistador Pedro de Valdivia. Zpočátku pevnost, vybudovaná na místě města, bránila obsazená a dobytá území, později se stala sídlem guvernéra a střediskem kultury a vzdělání pro zdejší oblast. V 17. a 18. století město poničilo několik zemětřesení, navíc město napadaly nájezdy Araukanů, indiánských kmenů, které zde před kolonizací žily. V roce 1778 se město stalo metropolí, v roce 1810 se stalo hlavním centrem bojů za nezávislost Chile. O deset let později do města vstoupila armáda vedená Bernardem O'Higginsem a José de San Martínem. Díky tomu Santiago povýšilo téhož roku na hlavní město Republiky Chile.

V Santiagu je problémem odlišit staré město od nových čtvrtí. Hlavní náměstí v historickém centru města zdobí katedrála Catedral Metropolitana (z roku 1745), koloniální a další významné budovy, včetně budovy hlavní pošty, radnice a Národního historického muzea v paláci Real Audiencia (Museo Historici Nacionál).

Jedním z nejzajímavějších míst je návrší Santa Lucía. Na úpatí tohoto opevněného kopce stojí Neptunova fontána a galerie indiánského umění. Ještě zde má pamětní desku Charles Darwin a mozaiku zde má chilská básnířka Gabriela Mistralová, která v roce 1951 získala Nobelovu cenu za literaturu. Čtvrť Bellavista je typická svými romantickými zákoutími a klidnými uličkami. Chilský básník Pablo Neruda (nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1971) zde postavil své milované ženě dům, ve kterém dnes sídlí jeho muzeum...


138. článek dne...(do 18. října 2010)



Navratilova-PragueOpen2006-01small.jpg

Martina Navrátilová (* 18. října 1956) je bývalá světová tenisová jednička v ženském tenisu. Je všeobecně považována za jednu z nejlepších tenistek všech dob.

Pochází z Československa, ale v roce 1975 emigrovala do USA a v roce 1981 se stala americkou občankou. Během své kariéry vyhrála 18 grandslamových titulů ve dvouhře a 40 titulů ve čtyřhře (z toho 31 v ženské čtyřhře a 9 ve smíšené čtyřhře). V ženské dvouhře získala ve Wimbledonu rekordních 9 titulů.

V roce 1972, když jí bylo 15 let, vyhrála tenisové Mistrovství Československa a o rok později, když ji bylo 16 let, se stala profesionálkou. Svůj první profesionální titul ve dvouhře získala v roce 1974 na turnaji v Orlandu. V roce 1975 hrála dvě grandslamová finále, ale prohrála ho jak na Australian Open s Evonne Goolagong, tak na French Open s Chris Evertovou. Na US Open pak prohrála s Evertovou v semifinále a požádala v New Yorku o americké občanství. Zelenou kartu získala za jeden měsíc.

První grandslamový turnaj vyhrála Navrátilová v roce 1978, když ve třísetové bitvě porazila ve Wimbledonu Evertovou a dostala se součastně na první místo tenisového žebříčku. Wimbledonový titul získala i o rok později. V roce 1981 získala Navrátilová třetí Grandlamový titul, když na Australian Open porazila ve finále Evertovou. Ve stejném roce se dostala i do finále US Open, ale v třísetové finálové bitvě podlehla až v tiebreaku Tracy Austinové. V roce 1982 vyhrála Navrátilová jak French Open, tak i Wimbledon.

Navrátilová začala používat celografitovou tenisovou raketu Yonex a začala dominovat ženskému tenisu. Prohrála sice již ve čtvrtém kole French Open, prvního grandslamového turnaje roku 1983 (Australian Open se konalo až v prosinci), ale zbylé turnaje vyhrála. Během sezóny prohrála akorát zápas na French Open a s 86 vítězstvími a jedinou prohrou drží rekord v procentuální úspěšnosti profesionálního tenisty během jediné sezóny. Během let 1982, 1983 a 1984 prohrála Navrátilová jen 6 zápasů dvouhry...


139. článek dne...(do 21. října 2010)



Doris lessing 20060312.jpg

Doris Lessingová (* 22. října 1919) je slavná britská spisovatelka, známá především svými romány Tráva zpívá (The Grass is Singing) a The Golden Notebook.

V patnácti letech opustila domov a pracovala jako vychovatelka. Bylo to zhruba v této době, kdy začala číst knihy o sociologii a politice, které jí dával její zaměstnavatel. V té době také začala psát. V roce 1937 začala pracovat v Harare jako telefonní operátorka a brzy se provdala za Franka Wisdoma, svého prvního manžela, s nímž měla dvě děti. Rozvedla se v roce 1943. Poté se zapsala do komunistické organizace Levicový čtenářský klub Left Book Club, kde se seznámila s Gottfriedem Lessingem, svým druhým manželem. Vzali se krátce po svém připojení ke skupině a měli spolu dítě, manželství ale opět skončilo rozvodem v roce 1949. Gottfried Lessing se stal východoněmeckým velvyslancem v Ugandě, ale byl zavražděn v roce 1979 při povstání proti Idi Aminovi.

Kvůli své kampani proti jaderným zbraním a jihoafrickému apartheidu, byl Lessingové na mnoho let zakázán vstup do země a do Rhodesie. Lessingová se vrátila do Londýna se svým nejmladším synem v roce 1949 a vydala svou první knihu, Tráva zpívá (The Grass Is Singing). Svou druhou, velmi úspěšnou knihu, The Golden Notebook vydala v roce 1962. V roce 1984 se pokusila vydat dva romány pod pseudonymem Jane Somersová, aby tak demonstrovala, jak obtížné je pro začínající spisovatele proniknout na trh. Její britský vydavatel je nepřijal, ale vydala je u jiného anglického vydavatele Michaela Josepha, a ve Spojených státech u Alfreda A. Knopfa.

11. října 2007 byla Doris Lessingová prohlášena vítězkou Nobelovy ceny za literaturu. V 87 se stala nejstarší osobností, která získala cenu za literaturu a třetí nejstarší, která získala Nobelovu cenu ve všech kategoriích. Take je jednou z pouhých jedenácti žen, které byly švédskou akademií oceněny v celé historii udílení Nobelových cen. Novinářům sdělila: "Vyhrála jsem všechny evropské ceny, všechny do jedné, takže jsem ráda, že se mi to podařilo. Je to královská síla."


140. článek dne...(do 28. října 2010)



Luis Armstrong-Aquarium-1946b.jpg

Louis Daniel Armstrong (* 4. srpna 1901, † 6. července 1971) byl slavný americký jazzový trumpetista a zpěvák.

Je považován za jednoho z nejvýznamnějších jazzových umělců 20. století.

Narodil se v roce 1901 v chudé černošské čtvrti v New Orleansu. Od roku 1918 působí v souboru Kid Ory´s Brown Skinned Babies. Později hraje v Tuxedo Brass Bandu a současně i na parníku v orchestru Fata Marablea (stálé angažmá pak v letech 19191921). Následuje skupina Paula Domingueze a trio Shelbyho Singletona. Od roku 1922 působí v Chicagu, ve skupině King Oliver´s Creole Jazz Band. S ní také v roce 1923 poprvé nahrává (skladby Dippermouth Blues, Chimes Blues, Snag Rag atd.). Nahrával také s vlivnými skupinami Hot Five (založeno 1935) a Hot Seven (1927).

Od roku 1925 začal kapely i řídit. Nahrává první snímky pro zn. Okeh pod hlavičkou L.A. And His Hot Five (m.j. slavné sklady Big Butter And Egg Man, Come Back Sweet Papa, V.S.O.P., Hotter Than That, Savoy Blues atd.). Obdobně významný je i jeho následný soubor Hot Seven (např. skladby Alligator Crawl, Potato Head Blues…). V letech 19281929 vede proměnlivou formaci Savoy Ballroom Five. V období 19291947 působil průběžně s vlastními velkými orchestry, jejichž hudebními šéfy byli Carroll Dickerson, Zilmer Randolph a Luis Carl Russell. V Evropě vystoupil poprvé v roce 1932.

Jeho pražský koncert v roce 1965 se pro mnoho jeho českých a slovenských fanoušků stal nezapomenutelným hudebním zážitkem !


141. článek dne...(do 6. listopadu 2010)



Life Ball 2010, red carpet, Rebecca Romijn 2.jpg

Rebecca Romijn, vyslov "Ro-main", (* 6. listopadu 1972) je známá americká herečka a supermodelka.

Během studia hudby (zpěvu) na University of California v Santa Cruz, se nechala postupně vtáhnout do světa modelingu a na konec se na více než 2 roky přestěhovala do Paříže. Kromě jiných akcií dělala přehlídky pro prestižní sportovní časopis Sports Illustrated a Victoria's Secret. Také se stala v letech 19982000 moderátorkou programu MTV's House of Style. A ve světě se určitě neztratila, protože mluví plynule francouzsky a portugalsky.

Mnoha významnými lidmi je považovaná za jednu z nejkrásnějších žen na světě, a proto právem figuruje na předních místech různých výročních žebříčků jako např. Maxim Magazine (20032006), AskMen.com (2001, 2003, 2005-2006) a FHM Magazine (20002005).

Příležitost na první velkou hereckou roli se jí naskytla v roce 2000 ve světoznámém filmu X-Men. V roce 2003 se do této postavy převtělila opět a to v pokračovaní série X-Men 2 a také v posledním díle X-Men: The Last Stand. Každý z těchto filmů se vyznačuje speciálními kostýmy a maskami, a proto se tomu nevyhla ani Rebecca – jej "Mystique" měla charakteristický modrý make-up a speciální umělé protézy umístěné na jejím jinak nahém těle.

Hlavní roli si zahrála ve filmu Femme Fatale (2002), který režíroval slavný Brian De Palma. Další hlavní roli dostala v krátké živé TV sérii Pepper Dennis. Tento seriál ukázal její talent na komedii, zpěv, modeling, drama a dobrodružství...


142. článek dne...(do 11. listopadu 2010)



Ngc5979.jpg

Planetární mlhovina je astronomický objekt skládající se z přibližně kulové zářící obálky plynů tvořený jistými typy hvězd na konci jejich života. Tento pojem nemá žádnou souvislost s planetami: název pochází z domnělé podobnosti se vzhledem obřích planet. Jev netrvá dlouho, trvá jen několik tisíc let z typického života hvězdy dosahujícího několik miliard let. V naší Galaxii známe asi 1 500 těchto objektů.

Planetární mlhoviny jsou důležitými astronomickými objekty, poněvadž hrají klíčovou roli v chemickém vývoji galaxie, vracejí materiál do mezihvězdného prostoru a obohacují jej tak o těžké prvky, produkty jaderné syntézy. V jiných galaxiích jsou planetární mlhoviny jedinými pozorovatelnými objekty poskytujícími informace o chemickém složení.

V posledních letech přinesl Hubbleův vesmírný dalekohled snímky, které odhalily, že mnoho planetárních mlhovin má velmi složitou a různorodou morfologii. Mechanismus vzniku tak široké palety tvarů a rysů nebyl dosud zcela vysvětlen.

Planetární mlhoviny jsou konečným stádiem vývoje většiny hvězd. Naše Slunce je velmi průměrnou hvězdou a pouze malé množství hvězd má mnohem větší hmotnost než ono. Hvězdy mající více než několik slunečních hmotností končí svůj život při dramatické explozi supernovy, ale průměrné a méně hmotné hvězdy na konci vytvářejí planetární mlhovinu.

Plyny planetárních mlhovin se pohybují od centrální hvězdy rychlostí několika kilometrů za sekundu. Ve stejné chvíli, kdy plyny expandují, se centrální hvězda ochlazuje, jak vyzařuje svou energii – fúzní reakce se zastavují, protože hvězda není dostatečně hmotná, aby dosáhla teploty jádra nutné pro fúzi uhlíku a kyslíku. Nakonec se ochladí natolik, že není schopna vydávat dost ultrafialového záření. Hvězda se nakonec stane bílým trpaslíkem...


143. článek dne...(do 16. listopadu 2010)



Sophie-Marceau-Flickr.jpg

Sophie Marceau (* 17. listopadu 1966) je francouzská herečka a režisérka. V roce 1980, ve věku čtrnácti let, začala svou filmovou kariéru, když jí režisér Claude Pinoteau obsadil do snímku Večírek. Za roli v jeho pokračování Večírek 2 (1982), pak získala Césara v kategorii Nový herecký objev. Následně si zahrála v roce 1984 s francouzskými hvězdami Gérardem Depardieu a Catherine Deneuveovou ve filmu Pevnost Saganne, a také s Jeanem-Paulem Belmondem ve snímku Veselé Velikonoce (1984).

Na Mezinárodním festivalu romantického filmu roku 1988 byla za ztvárnění postavy ve filmu Šuani, vyhlášena Nejlepší romantickou herečkou. S další legendou filmu Philippem Noiretem se setkala při natáčení snímku D'Artagnanova dcera z roku 1994. Stejný rok se vrátila i na divadelní prkna rolí Elizy Dolittleové v Pygmalionu. První zásadní postavou, která jí zajistila světovou známost, se stala Princezna Isabela v historickém eposu Statečné srdce pod režijním vedením Mela Gibsona. Film získal pět Oscarů. Pak se objevila v roli Hippolyty v Shakespeareovské adaptaci Sen noci svatojánské (1999) vedle Michelle Pfeifferové a téhož roku je obsazena do druhé významné role kariéry. Tou se stala postava Bond girl Elektry Kingové v bondovce Jeden svět nestačí po boku Pierce Brosnana. Následovaly další snímky jako například Záhadná neznámá, Síla odvahy (2007) nebo LOL (2008).

Roku 2001 napsala poloautobiografický román Telling Lies a o rok později debutovala ve filmové režii snímkem Speak to Me of Love (2002), za který byla oceněna v kategorii Nejlepší režisér na Montrealském světovém filmovém festivalu...


144. článek dne...(do 22. listopadu 2010)



ETalk2008-Daria Werbowy.jpg

Daria Werbowy (* 19. listopadu 1983) je ukrajinsko–kanadská supermodelka.

Když měla 3 roky, její ukrajinský rodiče se přestěhovali do Mississauga, obce na předměstí Toronta v Kanadě. Později navštěvovala Střední školu v Cawthra Parku. Jako uznávaná modelka byla romanticky spojována s hercem Joshem Hartnettem. Daria Werbowy se nikdy nechtěla vážněji věnovat modelingu, ale svůj názor změnila, když v sobě objevila talent pro tento byznys.

Jakmile přešla k Elite Model získala několik výborných objednávek, ale ještě stále nedosáhla významnějšího mezinárodního úspěchu. Když si však vynikající hledač talentů z Elite Canada – Elmer Olsen založil svojí vlastní agenturu, Werbowy s ním začala spolupracovat a její kariéra se konečně pořádně rozběhla. Po pár letech pod hlavičkou International Management Group (IMG), získala Werbowy konečně uznání na mezinárodním modelingovém poli.

Ačkoliv už uvolnila post světové jedničky v modelingu, nadále drží rekord největšího počtu otevřených a uzavřených módních show v jedné sezóně. Až do dnešního dne seznam jejich klientů zahrnuje podniky jako Roberto Cavalli, Gucci, Hermes, Louis Vuitton, Versace, Missoni, Valentino, Chanel, Lancôme, David Yurman, Prada, Yves Saint–Laurent a byla dohromady na 21 obálkách časopisů Vogue. Hned ve své první sezóně podzim/zima 2003 Werbowy “uchvátila” pro sebe dvě z nejžádanějších zakázek ve světě modelingu: focení na obálku Vogue (hned třikrát, v červenci, srpnu a v říjnu) a reklamní kampaň podzim/zima pro Pradu. V červenci 2007 Forbes označil Dariu za 9. nejlépe vydělávající modelku na světě po hvězdách jako Karolína Kurková, Natalia Vodianová, Carolyn Murphy, Alessandra Ambrosio, Adriana Lima, Heidi Klum, Kate Moss a Gisele Bündchen...


145. článek dne...(do 30. listopadu 2010)



Franco Nero with son Carlo Gabriel Nero.jpg

Franco Nero (* 23. listopadu 1941) je slavný italský zpěvák a herec.

Už od svého dětství chtěl být hercem, od školních let hrál i zpíval v ochotnickém divadelním souboru, zpíval i s jazzovou kapelou. Opernímu zpěvu se věnoval i v Miláně během svých vysokoškolských studií ekonomie. Během své vojenské služby zajížděl do Říma, kde účinkoval ve fotorománech, pracoval zde jako osvětlovač a asistent kamery při natážení dokumentárních filmů. Chtěl se stát režisérem, nicméně náhoda tomu chtěla, že začal být od roku 1964 obsazován nejprve do drobných či epizodních rolí. Pro první velkou filmovou roli si ho vybral americký režisér John Huston do jím natáčeného velkofilmu Bible, kde hrál Ábela. Poté následovala série ušlechtilých a kladných hrdinů v různých dobrodružných a komerčních snímcích a v italských spaghetti westernech – z nich patrně vůbec nejznámější v Čechách byla parodická westernová komedie Vůně cibule.

Celá umělecká kariéra Franca Nera je nejen velice pestrá, bohatá ale i umělecky značně nevyrovnaná. Hrál kladné i záporné hrdiny, hrál policisty, detektivy, zloděje i desperáty, účinkoval ve filmu a v televizi v umělecky zcela podřadných komerčních snímcích stejně tak jako ve velmi hodnotných uměleckých dílech. Za svůj život si zahrál zhruba ve 150 různých snímcích různé provenience i úrovně, mimo jiné i v českém filmu Post Coitum nebo v koprodukčním filmu Juraje JakubiskaBathory.


146. článek dne...(do 2. prosince 2010)



Nelly Furtado 01.jpg

Nelly Furtado (* 2. prosince 1978) je slavná kanadská zpěvačka, textařka, instrumentalistka, hudební producentka a občas herečka.

Furtado se narodila v Kanadě a dětství prožila ve Victorii (Britská Kolumbie). Rodiče Nelly Furtado emigrovali z Portugalska do Kanady na začátku 80. let. Rodiči byla společně se sourozenci vedena ke vztahu k oběma kulturám, a proto umí výborně portugalsky. Ve dvanácti letech začala hrát ve své první skupině. Zpívali tehdy portugalsky a texty psala Nelly. V pozdějších letech jí začali hlavně ovlivňovat různí DJové a rappeři. Během návštěvy Toronta v roce 1996 se potkala s kanadskou hip-hopovou kapelou Join to Ranks a to jí velmi ovlivnilo.

K natočení svého debutového alba přizvala producenty Eatona a Westa, kteří jí pomohli k vydání alba v říjnu 2000. Hlavní úspěch zaznamenaly na tomto albu první tři singly, které se jmenovaly I'm Like a Bird, Turn off the Light a …On the Radio (Remember the Days). V roce 2002 obdržela 4 nominace na prestižní ceny Grammy, nakonec dostala jeden gramofon a to za nejlepší ženskou nahrávku za píseň I'm Like a Bird. Mimoto byla Furtado kritiky chválena za směsici různých zvuků a žánrů. Prestižní časopis Slant označil album za „rozkošné a svěží“. Úspěšnou desku završila úspěšným turné, které absolvovala společně s Mobym.

Předtím, než vydala své druhé album, porodila své první dítě, dcerku, která dostala jméno Nevis. Album Folklore vyšlo v listopadu 2003 a hodně songů bylo napsáno ve vzpomínce na bezstarostné dětství, jeden ze songů, Childhood Dreams, věnovala i své malé dcerce. Nejvíce do podvědomí posluchačů se vryl song s názvem Força, který Nelly zpívá ve své rodné portugalštině a který se stal oficiální hymnou Mistrovství Evropy ve fotbale 2004. Píseň zazpívala i před finále, které se konalo 4. července 2004 v Lisabonu. Album ale nebylo tak úspěšné jako její debut, vina padla na vydavatelství s tím, že jej málo propagovala, proto Nelly koncem roku 2005 odešla z nakladatelství DreamWorks do Geffen Records...


147. článek dne...(do 5. prosince 2010)



Tyra Banks 2005.jpg

Tyra Lynne Banks (* 4. prosince 1973) je populární americká supermodelka, známá televízní osobnost, spisovatelka, herečka a výkonná producentka. Je častým účastníkem různých talk-show. Veřejnost jí ale nejvíce vnímá v roli hosta a porotkyně soutěže America's Next Top Model, ve které působí od roku 2003. Dnes je to jedna z nejslavnějších supermodelek světa !

V roce 1991 Banks začínala svůj první rok na Vysoké škole Claremont McKenna, když jí jako 17-leté Elite Model Management přidělil první modelingovou práci. Před vstupem do světa módy, mnohdy odešla naprázdno při své snaze uspět v modelingu. Později uvedla, že svou první práci nevzala jako start do dlouhodobé módní kariéry: "Jeden agent viděl moje obrázky a řekl, že jsem byla jedinou dívkou, které chtěl vzít s sebou do Paříže... Nemyslela jsem si, že se stanu nějakou významnou modelkou. Pouze jsem si chtěla vydělat peníze na školu. "

Její kariéra se odstartovala, když přešla z trendové módy na komerční trh. Byla první afro-Američankou, která hrála hlavní roli na obálkách GQ a Sports Illustrated, ale největší slávu jí vynesla práce pro Victoria's Secret. V roce 1997 vyhrála prestižní cenu Michael Award za Supermodelku roku. Banks se účastnila přehlídek v Paříži, Miláně a ve Spojených státech. Objevuje se na stránkách mnoha časopisů, v reklamních vysíláních a na billboardech. Její modelingová práce zahrnuje předvádění na molech pro CoverGirl, Swatch, Pepsi, Nike, XOXO, LensCrafters, Tommy Hilfiger, Victoria's Secret, Ralph Lauren, Dolce & Gabbana, Yves Saint-Laurent, Chanel, Escada, Anna Sui, Liz claiborne a Richard Tyler. Tyra jednoznačně dodává půvab mezinárodním módním magazínům jako Vogue, ELLE, Amica, ELLEgirl, L'Officiel, Harper's Bazaar, Photo, Cosmopolitan a Sports Illustrated.

V době, kdy byly důležité dětsky vypadající či bezprizorní modelky, Banks vystupovala se svou smyslnější stavbou těla s výškou 178 cm. Banks musela usilovně pracovat, aby přesvědčila módních designérů, že stavba jejího těla je vhodná na mola a nakonec předvádí pro nejlepší a nejexkluzivnější designéry na celém světě. Později v její kariéře se Banks rozhodla, že ve světě vysoké módy si již nepřeje déle pokračovat a tak začala hledat práci v obchodní oblasti módy...


148. článek dne...(do 30. prosince 2010)